Izraelité měli ve starověku přikázáno, aby odváděli desátek a neboli desetinu svého ročního příjmu jako příspěvek na náboženské účely. Bůh jim řekl: „Dávej desátek ze všeho, co každý rok vyroste na poli z tvé setby.“ (5. Mojžíšova 14:22)

 Příkaz dávat desátky byl součástí Mojžíšova zákona, který Bůh dal starověkému národu Izraelitů. Křesťané nejsou povinni dodržovat Mojžíšův zákon, a tak desátky odvádět nemusí. (Kolosanům 2:13, 14) Každý křesťan má na věci spojené s uctíváním Boha přispívat dobrovolně, podle toho „jak se rozhodl v srdci, ne s nechutí nebo z donucení, protože Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7)

•  Co se o dávání desátků píše v Bibli – Starý zákon

•  Co se o dávání desátků píše v Bibli – Nový zákon

 V části Bible, která je známá jako Starý zákon, se o desátcích píše na více místech. Většina případů se týká období, kdy už Izraelité měli Mojžíšův zákon, ale jsou tam i dvě zmínky o dávání desátků v době před Mojžíšem.

Před tím než platil Mojžíšův zákon

 Prvním člověkem, o kterém se v Bibli píše, že někomu dal desátek, je Abram, později nazývaný Abraham. (1. Mojžíšova 14:18–20; Hebrejcům 7:4) Zdá se, že Abramův desátek byl jednorázový dar knězi a králi Salemu. V Bibli nejsou žádné zmínky o tom, že by Abraham nebo jeho děti dávali desátky i později.

 Druhým člověkem, o kterém se v Bibli v souvislosti s desátky píše, je Abrahamův vnuk Jákob. Jákob Bohu slíbil, že mu bude dávat „desetinu ze všeho“, co získá, když mu Bůh bude žehnat. (1. Mojžíšova 28:20–22) Podle některých znalců Bible Jákob pravděpodobně platil tento desátek ve formě zvířecích obětí. Jákob se sice zavázal dávat Bohu desátky, ale své rodině nic takového nepřikázal.

V době, kdy platil Mojžíšův zákon

 Izraelité měli ve starověku přikázáno platit desátky, které sloužily na podporu náboženských aktivit.

•   Desátky byly určeny pro potřeby Levitů, včetně kněží. Ti neměli půdu, na které by mohli hospodařit, a naplno se věnovali službě Bohu. (4. Mojžíšova 18:20, 21) Levité, kteří nesloužili jako kněží, dostávali desátky od lidí a nejlepší „desetinu toho desátku“ dávali kněžím. (4. Mojžíšova 18:26–29)

•   Zdá se, že existoval ještě druhý desátek. Ten sloužil nejen pro potřeby Levitů, ale i ostatních Izraelitů. (5. Mojžíšova 14:22, 23) Izraelské rodiny používaly tento desátek na výdaje spojené s účastí na každoročních svátcích a některé roky se o něj dělily s chudými lidmi. (5. Mojžíšova 14:28, 29; 26:12)

 Jak se desátek vypočítával? Izraelité si dávali stranou desetinu z každoroční úrody. (3. Mojžíšova 27:30) Pokud chtěli desátek z úrody zaplatit v penězích, museli ho navýšit o pětinu jeho hodnoty. (3. Mojžíšova 27:31) Také měli přikázáno odvádět „desátek z hovězího dobytka a z ovcí a koz“. (3. Mojžíšova 27:32)

 Jak Izraelita určil desátek z hospodářských zvířat? Vzal každé desáté ze zvířat, která jedno po druhém vycházela z ohrady. Podle Zákona Izraelité nesměli zvířata prohlížet ani je vyměňovat a tento desátek se nedal zaplatit v penězích. (3. Mojžíšova 27:32, 33) Druhý desátek, který se používal při každoročních svátcích, bylo možné převést na peníze. Někteří Izraelité to měli na svátek daleko a vzít si s sebou peníze pro ně bylo jednodušší. (5. Mojžíšova 14:25, 26)

 Kdy Izraelité platili desátky? Izraelité platili desátky každý rok. (5. Mojžíšova 14:22) Výjimkou byl každý sedmý rok, takzvaný rok odpočinku neboli sabat, kdy půda ležela ladem. (3. Mojžíšova 25:4, 5) Tento rok se žádný desátek z úrody nevybíral. Každý třetí a šestý rok sedmiletého období se Izraelité dělili o druhý desátek s chudými lidmi a s Levity. (5. Mojžíšova 14:28, 29)

 Hrozil za neplacení desátků nějaký postih? Pro toho, kdo nezaplatil desátek, nebyl v Mojžíšově zákoně stanoven žádný trest. Izraelité měli dávání desátků považovat za svou morální povinnost. Když mohli s čistým svědomím Bohu říct, že desátky zaplatili, mohli ho žádat, aby jim požehnal. (5. Mojžíšova 26:12–15) Pokud někdo desátky nezaplatil, Bůh to považoval za krádež. (Malachiáš 3:8, 9)

 Bylo placení desátků pro Izraelity příliš zatěžující? Ne. Bůh slíbil, že když budou poctivě platit desátky, požehná jim tak, že jim nebude nic chybět. (Malachiáš 3:10) Když ale desátky neplatili, celý národ trpěl. Ztratili Boží přízeň a neměli nikoho, kdo by jim pomáhal uctívat Boha, protože kněží a Levité museli pracovat na polích, aby se uživili. (Nehemjáš 13:10; Malachiáš 3:7)

 V době, kdy žil Ježíš na zemi, bylo placení desátků pro Boží ctitele stále ještě povinné. Tento požadavek byl ale po Ježíšově smrti zrušen.

V Ježíšově době

 V části Bible, která je známá jako Nový zákon, se píše, že v době, kdy žil na zemi Ježíš, Izraelité stále desátky platili. Ježíš uznal, že desátky platit mají, ale odsoudil náboženské představitele, kteří sice svědomitě platili desátky, ale „[přehlíželi] to, co je v Zákoně důležitější, tedy spravedlnost, milosrdenství a věrnost“. (Matouš 23:23)

Po Ježíšově smrti

 Po Ježíšově smrti už se desátky odvádět nemusely. Když Ježíš obětoval svůj život, Mojžíšův zákon včetně příkazu vybírat desátky, přestal platit. (Hebrejcům 7:5, 18; Efezanům 2:13–15; Kolosanům 2:13, 14)