Římanům 7:1–25
7 Copak nevíte, bratři (vždyť mluvím k těm, kdo znají zákon), že Zákon panuje nad člověkem, jen dokud žije?
2 Například vdaná žena je vázaná zákonem ke svému manželovi, dokud její manžel žije. Pokud ale její manžel zemře, je od zákona svého manžela osvobozená.+
3 Kdyby se za života svého manžela vdala za jiného muže, byla by označena za cizoložnici.+ Pokud ale její manžel zemře, je od jeho zákona osvobozená, takže když se vdá za jiného muže, necizoloží.+
4 Tak jste i vy, moji bratři, prostřednictvím Kristova těla zemřeli vzhledem k Zákonu, abyste patřili někomu jinému+ – tomu, kdo byl vzkříšen z mrtvých.+ Můžeme tak nést ovoce k Boží slávě.+
5 Když jsme totiž žili v souladu s tělem, v našem těle působily hříšné vášně, které probudil Zákon a které nesly ovoce vedoucí ke smrti.+
6 Ale teď jsme byli od Zákona osvobozeni,+ protože jsme zemřeli vzhledem k tomu, čím jsme byli spoutáni, abychom byli otroky v novém smyslu, prostřednictvím ducha,+ a ne ve starém smyslu, prostřednictvím psaného zákoníku.+
7 Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Rozhodně ne! Vždyť kdyby nebyl Zákon, neznal bych hřích.+ Například bych nevěděl, co je to chtivost, kdyby Zákon neříkal: „Nebudeš chtivý.“+
8 Hřích ale využil příležitost, kterou mu toto přikázání poskytlo, a vyvolal ve mně kdejakou chtivost. Bez Zákona byl totiž hřích mrtvý.+
9 Kdysi, když ještě nebyl Zákon, jsem byl živý. Ale když přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel.+
10 Uvědomil jsem si, že přikázání, které mělo vést k životu,+ vede ke smrti.
11 Hřích totiž využil příležitost, kterou mu přikázání poskytlo, svedl mě a jeho prostřednictvím mě zabil.
12 Zákon sám o sobě je tedy svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.+
13 Znamená to, že k mé smrti vedlo to, co je dobré? Rozhodně ne! Vedl k ní hřích, který mi prostřednictvím toho, co je dobré, způsobil smrt,+ aby se projevil jako hřích. Tak se prostřednictvím přikázání ukázalo, jak hříšný hřích je.+
14 Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.+
15 Vždyť ani nerozumím tomu, co dělám. Nedělám totiž to, co chci, ale to, co nenávidím.
16 A pokud dělám to, co nechci, uznávám, že Zákon je dobrý.
17 Ale pak už to nedělám já, ale hřích, který je ve mně.+
18 Vždyť vím, že ve mně, tedy v mém těle, není nic dobrého. Chci totiž dělat to, co je dobré, ale nedokážu to.+
19 To dobré, co chci, nedělám a dělám to špatné, co nechci.
20 Pokud tedy dělám to, co nechci, už to nedělám já, ale hřích, který je ve mně.
21 Uvědomuji si, že v mém případě platí tento zákon: Když chci dělat to, co je správné, je ve mně to, co je špatné.+
22 Člověk, kterým jsem uvnitř,+ má potěšení v Božím zákoně,
23 ale ve svém těle vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli+ a vede mě do zajetí zákona hříchu,+ který je v mém těle.
24 Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla, které podléhá smrti?
25 Děkuji Bohu! To on mě vysvobodí prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána. Svou myslí jsem tedy otrokem Božího zákona, ale svým tělem zákona hříchu.+
