1. Samuelova 24:1–22

  • David nechává Saula naživu (1–22)

    • David má úctu k Jehovovu pomazanému (6)

24  Jakmile se Saul vrátil z tažení proti Filištínům, dostal zprávu: „David je v pustině En-gedi.“+  Saul tedy vzal 3 000 mužů vybraných z celého Izraele a šel Davida a jeho muže hledat na skály kozorožců.  Když dorazil ke kamenným ohradám pro ovce postaveným podél cesty, vešel do nedaleké jeskyně, aby vykonal potřebu.* V zadní části té jeskyně ale seděl David a jeho muži.+  Ti Davidovi řekli: „Toto je den, kdy ti Jehova říká: ‚Vydávám ti tvého nepřítele do rukou+ a můžeš mu udělat, cokoli uznáš za dobré.‘“ David tedy vstal a potají uřízl okraj Saulova pláště bez rukávů.  Když ale David okraj Saulova pláště uřízl, začalo ho trápit svědomí.*+  Řekl svým mužům: „Z úcty k Jehovovi je pro mě nepředstavitelné, že bych svému pánovi, Jehovovu pomazanému, udělal něco takového – že bych na něj vztáhl ruku. Vždyť je to Jehovův pomazaný.“+  Těmito slovy David své muže zadržel* a nedovolil jim Saula napadnout. Saul tedy z jeskyně odešel a pokračoval v cestě.  Potom vyšel z jeskyně i David a zavolal na Saula: „Můj pane, králi!“+ Když se Saul ohlédl, David padl na kolena a poklonil se až k zemi.  Pak se Saula zeptal: „Proč nasloucháš těm, kdo říkají ‚David se ti snaží ublížit‘?+ 10  Dnes na vlastní oči vidíš, že mi tě Jehova v této jeskyni vydal do rukou. Když mi ale radili, abych tě zabil,+ slitoval jsem se nad tebou a řekl jsem: ‚Nevztáhnu ruku na svého pána. Je to Jehovův pomazaný.‘+ 11  Podívej se, můj otče, v ruce mám okraj tvého pláště bez rukávů. Uřízl jsem ti totiž okraj pláště, ale nezabil jsem tě. Jasně teď vidíš, že ti nechci ublížit ani se bouřit a že jsem proti tobě nezhřešil.+ A ty mě přitom pronásleduješ a chceš mě připravit o život.+ 12  Ať nás Jehova rozsoudí+ a ať se ti Jehova pomstí za to, jak se mnou jednáš,+ ale já na tebe ruku nevztáhnu.+ 13  ‚Zlo pochází od zlých,‘ říká staré přísloví. Já na tebe ruku nevztáhnu. 14  Za kým se izraelský král vydal? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa? Pouhou blechu?+ 15  Ať je Jehova soudcem. Rozsoudí nás, prozkoumá tu záležitost a ujme se mého sporu.+ Posoudí mě a vysvobodí mě z tvých rukou.“ 16  Když David domluvil, Saul se zeptal: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“+ A začal hlasitě plakat. 17  Řekl Davidovi: „Jsi lepší než já, protože jsi se mnou jednal dobře, ale já jsem ti oplácel zlem.+ 18  Dnes jsi mi řekl, co dobrého jsi udělal. Jehova mě vydal do tvých rukou, ale ty jsi mě nezabil.+ 19  Když někdo narazí na svého nepřítele, nechá ho jen tak odejít? Jehova tě odmění+ za to, co jsi pro mě dnes udělal. 20  Teď už vím, že určitě budeš kralovat+ a že izraelské království zůstane ve tvých rukou. 21  Proto mi přísahej při Jehovovi,+ že po mé smrti nevyhladíš mé potomky* a nevymažeš mé jméno z domu mého otce.“+ 22  David tedy Saulovi přísahal. Potom se Saul vrátil domů+ a David a jeho muži odešli do úkrytu.+

Poznámky

Dosl. „aby si zakryl nohy“.
Dosl. „udeřilo ho srdce“.
Nebo možná „rozehnal“.
Dosl. „semeno“.