4. Mojžíšova 11:1–35
11 A lid si začal před Jehovou ostře stěžovat. Když to Jehova slyšel, vzplanul jeho hněv. Rozhořel se proti nim Jehovův oheň a pohlcoval některé na kraji tábora.
2 Lid začal volat k Mojžíšovi. Ten úpěnlivě prosil Jehovu+ a oheň uhasl.
3 A tak to místo nazvali Tabera,* protože se tam proti nim rozhořel Jehovův oheň.+
4 Dav cizinců,+ kteří byli v jejich středu, pak začal projevovat sobecké touhy,+ takže i Izraelité se znovu rozplakali a říkali: „Kdo nám dá k jídlu maso?+
5 Když si vzpomeneme na ryby, které jsme zadarmo jedli v Egyptě, a na ty okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek!+
6 Ale teď chřadneme. Nevidíme nic než tu manu!“+
7 Mana+ byla jako semeno koriandru+ a vypadala jako klejopryskyřice.
8 Lidé ji chodili sbírat a mleli ji v mlýnku nebo roztloukali v hmoždíři a potom ji vařili nebo z ní dělali kulaté placky.+ Chutnala jako sladký olejový koláč.
9 Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana.+
10 Mojžíš slyšel, jak lidé se svými rodinami pláčou, každý u vchodu do svého stanu. Jehova se velmi rozzlobil+ a Mojžíšovi se to také vůbec nelíbilo.
11 Mojžíš pak řekl Jehovovi: „Proč svého sluhu tak trápíš? Proč jsem nezískal tvou přízeň, takže jsi na mě naložil tíhu celého tohoto lidu?+
12 Copak jsem všechen ten lid počal? Copak jsem je porodil, že mi říkáš: ‚Nes je v náruči, jako chůva* nosí kojence‘ – do země, o které jsi přísahal, že ji dáš jejich praotcům?+
13 Kde mám vzít maso pro celý tenhle lid? Vždyť přede mnou pořád pláčou a říkají: ‚Dej nám k jídlu maso!‘
14 Nedokážu sám nést tenhle lid. Je to na mě moc.+
15 Když se mnou chceš jednat takhle, radši mě rovnou zabij.+ Pokud jsem získal tvou přízeň, nenech mě dál trpět.“
16 Jehova Mojžíšovi odpověděl: „Shromáždi mi 70 mužů z izraelských starších, mužů, které uznáváš jako* starší a vůdce lidu.+ Vezmi je ke stanu setkávání a ať se tam s tebou postaví.
17 Sestoupím+ a budu tam s tebou mluvit+ a vezmu něco z ducha,+ který je na tobě, a dám ho jim. Budou ti pomáhat nést tíhu lidu, abys ji nenesl sám.+
18 A lidem řekni: ‚Na zítřek se posvěťte.+ Budete jíst maso, protože jste k Jehovovi s pláčem volali:+ „Kdo nám dá k jídlu maso? V Egyptě jsme se měli líp.“+ Jehova vám dá maso a vy budete jíst.+
19 Budete jíst, ne jeden den ani 2 dny ani 5 dnů ani 10 dnů ani 20 dnů,
20 ale celý měsíc, až vám to poleze krkem a zhnusí se vám to.+ Zavrhli jste totiž Jehovu, který je ve vašem středu, a s pláčem jste před ním volali: „Proč jsme vyšli z Egypta?“‘“+
21 Mojžíš potom řekl: „V lidu, který je kolem mě, je 600 000 pěších mužů,+ a ty říkáš ‚Dám jim maso a budou ho jíst celý měsíc‘!
22 Kdyby se porazila všechna stáda ovcí a dobytka, copak by to pro ně stačilo? Nebo kdyby se vylovily všechny ryby z moře, copak by to pro ně stačilo?“
23 Jehova na to Mojžíšovi řekl: „Je snad Jehovova ruka příliš krátká?+ Teď uvidíš, jestli se mé slovo splní, nebo ne.“
24 A tak Mojžíš vyšel ven a oznámil lidu Jehovova slova. Pak shromáždil 70 mužů ze starších lidu a rozestavil je okolo stanu.+
25 Potom Jehova sestoupil v oblaku+ a mluvil k němu+ a vzal něco z ducha,+ který byl na něm, a dal ho každému ze 70 starších. A jakmile se na nich duch usadil, začali se chovat jako proroci,*+ ale znovu už to neudělali.
26 Dva z těch mužů zůstali v táboře. Jmenovali se Eldad a Medad. Sice nevyšli ke stanu, ale protože byli mezi zapsanými, duch se usadil i na nich. Začali se tedy v táboře chovat jako proroci.
27 A přiběhl jeden mladý muž a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad se v táboře chovají jako proroci!“
28 Nato se ozval Jozue,+ syn Nuna, který byl od svého mládí Mojžíšovým pomocníkem, a řekl: „Můj pane, Mojžíši, zabraň jim v tom!“+
29 Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Přál bych si, aby všichni z Jehovova lidu byli proroky a aby jim Jehova dal svého ducha!“
30 Pak se Mojžíš s izraelskými staršími vrátili do tábora.
31 A Jehova způsobil, že se zvedl vítr a přiháněl od moře křepelky a ty padaly všude kolem tábora,+ na den cesty daleko na jednu i na druhou stranu. Pokrývaly zem do výšky asi dva lokte.*
32 Lidé tedy zůstali vzhůru celý den a celou noc a celý další den a sbírali křepelky. Nikdo nenasbíral méně než deset chomerů* a rozprostírali si je všude kolem tábora.
33 Ale ještě měli maso mezi zuby, ještě ho nestihli rozžvýkat, když proti nim vzplanul Jehovův hněv a Jehova začal lid ve velkém pobíjet.+
34 A tak to místo nazvali Kibrot-hattaava,*+ protože tam pohřbili lidi, kteří byli chtiví.+
35 Z Kibrot-hattaavy se lid vydal na cestu k Chacerotu a v Chacerotu+ zůstali.
Poznámky
^ Znamená „hoření“, tj. požár, planutí.
^ Nebo „pečovatel“.
^ Nebo „o kterých víš, že jsou to“.
^ Nebo „prorokovat“.
^ Loket odpovídal 44,5 cm. Viz příloha B14.
^ Chomer odpovídal 220 l. Viz příloha B14.
^ Znamená „pohřební místo chtivosti“.
