Evangelium podle Marka 12:1–44

  • Podobenství o vraždících vinařích (1–12)

  • Bůh a císař (13–17)

  • Otázka ohledně vzkříšení (18–27)

  • Dvě nejdůležitější přikázání (28–34)

  • Je Kristus Davidovým synem? (35–37a)

  • Varování před znalci Zákona (37b–40)

  • Dvě mince chudé vdovy (41–44)

12  Potom k nim začal mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici,+ oplotil ji, vykopal nádrž pro vinný lis a postavil věž.+ Pak ji pronajal vinařům a odcestoval do ciziny.+  Ve stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby od nich převzal něco z úrody té vinice.  Oni ho ale popadli, zbili a poslali pryč s prázdnou.  Poslal k nim jiného otroka. Tomu rozbili hlavu a ponížili ho.+  Poslal dalšího a toho zabili. A poslal i mnoho jiných, některé zbili a jiné zabili.  Měl ještě milovaného syna.+ Nakonec k nim poslal jeho. Řekl si: ‚Mého syna budou respektovat.‘  Ale vinaři si řekli: ‚To je dědic.+ Pojďte, zabijeme ho a dědictví bude naše!‘  A tak ho popadli, zabili a vyvlekli z vinice.+  Co majitel vinice udělá? Přijde, vinaře zabije a vinici dá jiným.+ 10  Nikdy jste to nečetli v Písmu? ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním úhelným kamenem.*+ 11  Pochází od Jehovy* a je podivuhodný v našich očích.‘“+ 12  Pochopili, že tím podobenstvím měl na mysli je, a proto se ho chtěli zmocnit.* Ale báli se zástupu, a tak ho nechali a odešli.+ 13  Potom k němu poslali několik farizeů a Herodových stoupenců, aby ho chytili za slovo.+ 14  Když přišli, řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a nesnažíš se druhým zalíbit, protože ti nezáleží na tom, jaké má kdo postavení, ale vyučuješ o Bohu podle pravdy. Je správné platit daň* císaři,* nebo ne? 15  Máme platit, nebo nemáme platit?“ Odhalil jejich pokrytectví a řekl jim: „Proč mě zkoušíte? Přineste mi denár,* abych se na něj podíval.“ 16  Podali mu ho a on se jich zeptal: „Čí je to obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli. 17  Ježíš na to řekl: „Dávejte* císařovy věci císaři,+ ale Boží věci Bohu.“+ A byli jeho slovy ohromeni. 18  Potom za ním přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení,+ a zeptali se ho:+ 19  „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že když něčí bratr zemře a zanechá po sobě manželku, ale neměl děti, jeho bratr by si ji měl vzít a zplodit mu potomka.+ 20  Bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel a nezanechal potomka. 21  A oženil se s ní druhý, ale i on zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. 22  Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Jako poslední zemřela ta žena. 23  Čí manželkou bude při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“ 24  Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písmo ani Boží moc.+ 25  Když totiž lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.+ 26  Ale pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste v Mojžíšově knize ve zprávě o trnitém keři, že Bůh Mojžíšovi řekl ‚Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba‘?+ 27  Není Bohem mrtvých, ale živých. Velmi se mýlíte.“+ 28  Tehdy k Ježíšovi přistoupil jeden ze znalců Zákona, který slyšel, jak se přou. Když viděl, jak dobře jim odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je nejdůležitější* ze všech?“+ 29  Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova,* náš Bůh, je jeden Jehova* 30  a budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší,* celou svou myslí a celou svou silou.‘+ 31  Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘+ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“ 32  Znalec Zákona mu řekl: „Učiteli, řekl jsi to dobře a podle pravdy: ‚Bůh je jeden a kromě něho není žádný jiný.‘+ 33  A milovat ho celým svým srdcem, celým svým porozuměním a celou svou silou a milovat svého bližního jako sám sebe je daleko cennější než všechny zápalné a jiné oběti.“+ 34  Když Ježíš viděl, že odpověděl inteligentně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvážil na nic zeptat.+ 35  Když ale Ježíš dál vyučoval v chrámu, řekl: „Jak to, že znalci Zákona říkají, že Kristus je Davidovým synem?+ 36  Vždyť sám David, vedený svatým duchem,+ řekl: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím pod nohy.“‘+ 37  Sám David ho nazývá Pánem, tak jak může být jeho synem?“+ A velký zástup lidí mu naslouchal s potěšením. 38  Při svém vyučování také řekl: „Dejte si pozor na znalce Zákona, kteří se rádi prochází v dlouhých rouchách, chtějí, aby je lidé zdravili na tržištích,+ 39  a mají rádi přední* sedadla v synagogách a nejčestnější místa na večeřích.+ 40  Pohlcují majetek* vdov a okázale* pronáší dlouhé modlitby. Nad těmi bude vynesen přísnější rozsudek.“ 41  Pak se Ježíš posadil na dohled od pokladnic+ a pozoroval, jak do nich lidé vhazují peníze. Mnoho bohatých vhazovalo značné částky.+ 42  Vtom přišla chudá vdova a vhodila dvě drobné mince velmi malé hodnoty.*+ 43  A tak si k sobě zavolal učedníky a řekl jim: „Řeknu vám pravdu, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhodili peníze do pokladnic.+ 44  Všichni totiž dali ze svého přebytku, ale ona dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“+

Poznámky

Dosl. „hlavou rohu“.
Nebo „zatknout“.
Nebo „daň z hlavy“, tj. daň za osobu.
Dosl. „Caesarovi“.
Dosl. „vracejte“.
Dosl. „první“.
Nebo „nejlepší“.
Dosl. „domy“.
Nebo „pod nějakou záminkou“.
Dosl. „dvě lepta, což je quadrans“. Viz příloha B14.