Přejít k článku

Přejít na obsah

Uctívání Boha — Může člověka těšit?

Uctívání Boha — Může člověka těšit?

Co říká Bible

Uctívání Boha — Může člověka těšit?

„VĚŘÍM v Boha a cítím k němu lásku, ale . . . bohoslužby v kostele mě nudí,“ píše jedna žena, která se hlásí ke křesťanství. Je to i váš případ? Faktem je, že nuda a pocit neuspokojení či zklamání vedly některé lidi k tomu, že si vytvořili svůj vlastní způsob uctívání Boha.

Tento přístup byl v jedněch novinách označen jako vytváření si „náboženství podle vlastních představ“. Taková alternativa však lidem, kteří touží po tom, aby je uctívání Boha těšilo, žádné uspokojení přinést nemusí. Proč? Protože zklamání, kvůli kterému odešli ze své církve, se může dostavit znovu.

Nabízí se tedy otázka: Když se člověk řídí biblickými zásadami, musí být jeho život zákonitě nudný a ochuzený o jakoukoli radost? Jistěže ne! Zamysleme se například nad slovy jednoho žalmisty, která jsou zaznamenána v Bibli: „Pojďte, volejme radostně k Jehovovi! . . . Vejděte, uctívejme a klanějme se; poklekněme před Jehovou, naším Původcem.“ (Žalm 95:1, 6)

Jiný žalmista Jehovovi s vděčností zpíval: „Ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ V Písmu se o Jehovovi mluví jako o ‚šťastném Bohu‘, a proto se jeho ctitelé v minulosti často radovali, a stejně je tomu i dnes. (Žalm 83:18; 1. Timoteovi 1:11)

Zdroj radosti

Skutečná radost při uctívání Jehovy pramení z toho, že si uvědomujeme, co pro nás Jehova udělal na důkaz své lásky. Co to bylo? „Bůh . . . tak velice miloval svět [lidstva], že dal svého jediného zplozeného Syna [Ježíše Krista], aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Z Bible tedy vyplývá, že Boží vůlí je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:3, 4) To neznamená jen vědět, co který biblický verš říká. Musíme ‚pochopit smysl‘ toho, co čteme. A k tomu je třeba Bibli pečlivě a s upřímným zájmem studovat. (Matouš 15:10) Odměnou nám bude to, že ‚najdeme poznání Boha‘. A z něčeho takového můžeme mít skutečně radost. (Přísloví 2:1–5)

Podobnou radost měli v prvním století i obyvatelé makedonského města Beroa. Když je apoštol Pavel vyučoval z Písma, „přijali slovo největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak“. Takovou dychtivost by jistě neprojevovali, kdyby jejich studium Písma bylo nudné nebo jim žádnou radost nepřinášelo. (Skutky 17:11)

Ježíš řekl, že „šťastní jsou ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni“. (Matouš 5:6) Když člověk, který hladoví, dostane možnost pravidelně se najíst, je šťastný — a podobný pocit dnes prožívá mnoho lidí, kteří mohou uspokojovat svůj duchovní hlad. Díky tomu se „mnozí z nich [stávají] věřícími“, podobně jako to bylo v případě Beroanů. (Skutky 17:12)

Způsob života

V prvním století praví Boží ctitelé přijali ‚tu Cestu‘. Toto vyjádření se objevuje ve Skutcích 9:2 a poukazuje na to, že raní křesťané přijali nový způsob života. Totéž musí dnes udělat i ti, kdo chtějí, aby jim uctívání Boha přinášelo radost. Biblickou pravdu musí nechat působit na své myšlení a každodenní jednání.

Apoštol Pavel proto vybízel Efezany, aby ‚odložili starou osobnost, která odpovídá jejich dřívějšímu způsobu chování‘. Dodal, že je však potřeba udělat ještě něco dalšího — obléci „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:22–24) *

Když se touto radou řídíme a děláme ve svém životě změny, jež jsou v souladu s Boží vůlí, můžeme zažívat radost a skutečné uspokojení. Z čeho takové pocity vyplývají? Křesťanům v Kolosech Pavel napsal, že změny ve svém životě musejí udělat proto, ‚aby chodili hodni Jehovy, aby se mu plně líbili‘. (Kolosanům 1:10) Základem radosti je tedy vědomí, že náš způsob života se pravému Bohu líbí. Bůh nám navíc umožnil, abychom se mu líbili „plně“. Díky čemu je to možné? Díky odpuštění.

Každý z nás hřeší, a proto také každý z nás potřebuje získat Boží odpuštění. V 1. Timoteovi 1:15 jsou uvedena Pavlova slova: „Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky.“ Naše hříchy nám tedy mohou být odpuštěny díky tomu, že za nás Ježíš obětoval svůj život. Boží služebník tak může pociťovat úlevu, protože těžký náklad viny je z něho sňat. Může se těšit z čistého svědomí a jistoty, že dokud se bude upřímně snažit, aby jednal podle Boží vůle, budou mu jeho hříchy odpouštěny.

Další zdroje radosti

Když někdo začne uctívat pravého Boha, stává se součástí Božího lidu. V Bibli jsou zaznamenána slova žalmisty Davida: „Radoval jsem se, když mi říkali: ‚Pojďme do Jehovova domu.‘“ (Žalm 122:1) Tím, že se pravidelně scházíme s ostatními pravými ctiteli, naše radost se rozhodně zvětšuje.

Jeden muž, který navštívil shromáždění svědků Jehovových, napsal: „Uvítali nás laskaví a vstřícní lidé, což svědčilo o tom, že je mezi nimi naprostá sounáležitost. Klid a vyrovnanost, jež byly patrné na tolika mladých lidech, musí působit radost jak jim samotným, tak i jejich rodičům. Rád bych vám poděkoval za tento mimořádný zážitek, který ve mně zanechal hluboký dojem.“

Podobně jako tomu bylo kdysi v případě žalmisty, i vám může uctívání Jehovy působit radost. David své současníky vybízel: „Služte Jehovovi s radováním. Přicházejte před něho s radostným voláním.“ (Žalm 100:2) Každý, kdo pravému Bohu slouží ze správných pohnutek, může počítat s tím, že ho uctívání Boha bude těšit.

[Poznámka pod čarou]

^ 14. odst. Pokud si chcete udělat představu o tom, co taková změna osobnosti konkrétně znamená, přečtěte si 4. kapitolu Efezanům a 3. kapitolu Kolosanům.

ZAJÍMALO BY VÁS?

▪ Co je základem pravého uctívání? (1. Timoteovi 2:3–6)

▪ Jak s naší radostí souvisí Ježíšova výkupní oběť? (1. Timoteovi 1:15)

▪ Jak k tomu, aby vás uctívání Boha těšilo, mohou přispívat křesťanská shromáždění? (Žalm 100:1–5)

[Obrázek na straně 10]

Společné studium Bible může každému přinášet radost