Dílo náhody?

Kolibří jazyk

● Výzkumní pracovníci analyzují nepatrné vzorky krve, DNA a dalších látek v zařízení o velikosti dlaně. V těchto systémech založených na mikrofluidice se k manipulaci s nepatrným množstvím tekutiny využívají pumpy nebo sání, což však není příliš účinné. Existuje nějaký lepší způsob transportu tekutin v zařízeních s miniaturními rozměry? Podle doktora Johna Bushe z Massachusettského technického institutu „příroda už tyto problémy vyřešila“.

Zajímavé údaje: Kolibřík neplýtvá energií na to, aby nektar z květiny nasával. Využívá naopak kohezní síly, díky nimž na hladkém povrchu voda překonává zemskou přitažlivost a vytváří kapičky. Když se kolibří jazyk dotkne nektaru, působením povrchových sil se stočí do tvaru úzkého brčka a nektar je tažen nahoru. Kolibřík v podstatě nemusí vyvíjet žádné úsilí, protože nektar stoupá tímto „brčkem“ sám. Kolibřík si dokáže naplnit jazyk nektarem až dvacetkrát za vteřinu.

Takovou „samočinnou násosku“ používají také bahňáci, kteří podobným způsobem pijí vodu. Profesor Mark Denny ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii se o této schopnosti některých ptáků vyjádřil: „Je to opravdu obdivuhodná kombinace inženýrství, fyziky a aplikované matematiky. . . . Kdybyste požádali jakéhokoli konstruktéra nebo matematika, aby navrhl, jak by pták mohl dostat vodu zobákem do ústní dutiny, určitě by ho tento způsob ani nenapadl.“

Co si o tom myslíte? Je drobný kolibří jazýček, který dokáže rychle a účinně sbírat nektar, dílem náhody, nebo inteligentního Stvořitele?

[Podpisek obrázku na straně 23]

© Richard Mittleman/Gon2Foto/Alamy