Na návštěvě u svišťů horských

Ticho proťal pronikavý hvizd. Zněl, jako když chlapec zapíská na svého kamaráda, ale byl mnohem hlasitější. Rozléhal se po úbočí a nedalo se poznat, odkud pochází. Pak jsem zahlédl malé chlupaté zvířátko, jak mizí v nedaleké noře. Rychle jsem se podíval do svého průvodce a ujistil jsem se, že jsem se právě setkal s horským svištěm.

 BĚHEM následujících dní jsem se s těmito zvířaty seznámil o něco lépe. Poznal jsem, na kterých kamenech se rádi vyhřívají a kde mají své hlavní nory, a zjistil jsem si, jak přežívají v nehostinných podmínkách nad hranicí lesa.

Spolupráce v rodině a ochrana před nebezpečím

Život na horských pastvinách není pro sviště vždycky jednoduchý. Zimy jsou studené a po celé měsíce je přirozené prostředí těchto hlodavců pokryto sněhem. Také jim hrozí nebezpečí od dravých ptáků i jiných predátorů. Aby přežili, musí dobře spolupracovat a být prozíraví a obezřetní.

Svišti obvykle žijí ve skupinách tvořených párem rodičů a jejich potomky. Každá rodina má několik nor — v jedné bydlí a další jim slouží jako úkryt v nebezpečí. Někdy si nory vyhrabávají v trhlinách pod velkými balvany. Tato obydlí podobná pevnosti poskytují svišťům výhodné místo, které mohou využít jako pozorovatelnu a také jako slunnou terasu k odpočinku.

Svišti si potrpí na hygienu. Aby domov zůstal čistý, chodí na záchod do jedné nory, kterou používají výhradně k tomuto účelu. Kromě toho mají na konci hlavní nory vyhrabanou prostornou komoru a ta je vystlaná trávou. Tam může samička v bezpečí porodit svá mláďata. Na tomto teplém místě se také celá rodina může schoulit k dlouhému zimnímu spánku.

Asi nejdůležitějším úkolem v rodině je držet stráž. Když se svišti pasou, jeden dospělý člen rodiny hlídkuje poblíž. Aby měl lepší přehled, postaví se někdy na zadní nohy. Největším nebezpečím pro sviště jsou orli, lišky a lidé. Na jejich přítomnost nebo na to, když se na obloze objeví jakýkoli velký dravec, reaguje hlídač výstražným hvizdem. Je zajímavé, že hvizd upozorňující na orla, což je mezi ptáky hlavní nepřítel svišťů, se od ostatních signálů znatelně liší. Jakmile svišti hvizd  zaslechnou, peláší do bezpečí. Vypadá to, jako by se po nich v mžiku slehla zem.

Na poslušnosti často závisí jejich život. Platí to zejména u mláďat, která jsou oblíbenou pochoutkou orla skalního. Pokud hrozí bezprostřední nebezpečí, strážce se stáhne do nejbližší nory spolu s ostatními. Za několik minut opatrně vystrčí hlavu, aby zjistil, zda je nebezpečí zažehnáno.

Nemají rádi horko a dlouho vyspávají

Na vysoko položených loukách, kde svišť horský žije, je dostatek trávy a v létě jsou tam mírné teploty. Za chladného počasí se svišti vyhřívají na výhodně položených balvanech. Vyšší teploty snášejí hůř, protože nemohou odložit svůj huňatý kožíšek. Jsou tedy aktivní především brzy ráno a později odpoledne.

Svišť horský rozhodně netrpí nespavostí. Jeho zimní spánek trvá asi šest měsíců. U příbuzného druhu, sviště brýlového, to může být dokonce devět měsíců. Během zimního spánku se tep sviště horského zpomalí na jeden až dva údery za minutu a jeho tělesná teplota poklesne přibližně na 5 stupňů Celsia. Je pochopitelné, že na dlouhou dobu bez jídla se svišti musí náležitě připravit. Přes léto a začátkem podzimu se intenzivně krmí, aby si vytvořili zásoby tuku, ze kterých budou během dlouhého zimního spánku čerpat.

Sviští mláďata jsou hravá — často běhají kolem dokola a honí se. Jednou jsem viděl, jak se skupina tří malých svišťů skutálela z travnatého svahu, když se spolu z legrace prali. Malí i velcí svišti se zdraví dotekem nosu. Členové rodiny si také navzájem pročesávají kožich a během chladných období se k sobě tulí, aby se zahřáli.

Svišti se svědomitě připravují na budoucnost a mají se na pozoru před nebezpečím. (Job 12:7) V tom si z nich mohou vzít příklad lidské rodiny.

[Praporek na straně 11]

Svišti dodávají půvab vysokohorským loukám a jejich spolupráce v rodině svědčí o moudrosti toho, kdo je stvořil. Žalm 50:10

[Praporek na straně 12]

Když se svišti pasou, jeden dospělý člen rodiny hlídkuje poblíž.