„Sláva“ hvězd

UŽ JSTE někdy s obdivem pozorovali tisíce hvězd, které jsou vidět za bezmračné noci? Možná jste si všimli, že tyto blikající světelné body se liší co do jasu, a dokonce i barvy. Bible výstižně uvádí, že „hvězda se od hvězdy liší slávou“. (1. Korinťanům 15:41)

Proč se hvězdy liší slávou, tedy svou září? Proč se například některé zdají být bílé, kdežto jiné jsou modré, žluté nebo červené? A proč blikají?

Hvězdy mají ve svém nitru obrovský jaderný reaktor, kde vzniká nesmírné množství energie. Tato energie se posouvá k vnějším vrstvám hvězdy a odtud je vyzařována do kosmického prostoru převážně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Možná vás překvapí, že horké hvězdy jsou modré, kdežto chladnější mají červenou barvu. Proč je mezi nimi barevný rozdíl?

Světlo je považováno za proud částic neboli fotonů, které se chovají také jako vlnění. Hvězdy s vyšší teplotou vysílají fotony s vyšší energií, které mají kratší vlnovou délku, a ta se nachází v modré části spektra. Naproti tomu chladnější hvězdy vysílají fotony s nižší energií, které jsou spíše na červeném konci spektra. Naše hvězda, Slunce, je někde uprostřed, protože vyzařuje více světla ve žlutozeleném spektru. Proč tedy nevypadá nazelenale? Protože vyzařuje dostatečné množství světla také v jiných vlnových délkách. Výsledkem je, že při pohledu z vesmíru se jeví jako bílé.

Zemská atmosféra „zabarvuje“ slunce

Ze země vidíme slunce přes filtr v podobě atmosféry, který pozměňuje jeho barvu v závislosti na denní době. V poledne má slunce obvykle jasně žlutý odstín. Avšak při východu a západu, když je nízko nad horizontem, se zdá být oranžové, nebo dokonce červené. Tuto změnu barvy mají na svědomí molekuly plynu, vodní pára a různé mikroskopické částice v zemské atmosféře.

Díky svému složení atmosféra rozptyluje modré a fialové sluneční světlo, čímž vzniká nádherná modrá obloha, jaká bývá za bezmračného dne. Tím, že modré a fialové světlo už není ve viditelném spektru, jeví se zbývající přímé sluneční světlo převážně jako žluté. Když je ale slunce nad horizontem, jeho světlo se k nám dostává v ostrém úhlu. Výsledkem je, že prochází větší vrstvou atmosféry, která rozptýlí ještě více světla v modrém a také zeleném pásmu. Slunce tudíž může vypadat jako majestátní rudá nebo karmínová koule.

Barva noční oblohy

To, jak se nám jeví noční obloha, je značně ovlivněno citlivostí našich očí. Světlo vnímáme prostřednictvím dvou druhů senzorů — čípků a tyčinek. Pomocí čípků rozlišujeme barvu, ty však při výrazném nedostatku světla přestávají fungovat. Tyčinky naproti tomu nerozlišují barvu, ale jsou mimořádně  účinnými fotoreceptory. Za optimálních podmínek mohou být aktivovány jediným fotonem světla. Tyčinky jsou však citlivější v oblasti kratších vlnových délek, které jsou na modrém konci spektra. To má za následek, že když se prostým okem díváme na hvězdy, z těch slabě zářících pravděpodobně uvidíme jen ty, které mají modrou barvu, ale ne ty červené. Naštěstí nejsme odkázáni na to, abychom hvězdy pozorovali pouhým okem.

Možnosti vidět slabě zářící objekty na noční obloze, jako jsou hvězdy, galaxie, komety a mlhoviny, se rozšiřují použitím dalekohledů a teleskopů. I tak je to, co vidíme, do určité míry zkresleno atmosférou. Řešením tohoto problému je Hubbleův kosmický teleskop, který obíhá kolem Země. Tento technologický zázrak může zaznamenat objekty, jejichž světlo je miliardkrát slabší než ta nejslabší hvězda viditelná pouhým okem. Hubbleův teleskop nám zprostředkoval fantastické záběry objektů hluboko ve vesmíru, včetně galaxií a mračen mezihvězdného prachu a plynu, kterým se říká mlhovina.

Nicméně nové teleskopy umístěné na zemi jsou v určitých ohledech s Hubbleovým teleskopem  srovnatelné, nebo jej dokonce předčí. Pomocí důmyslných technik například korigují vliv atmosféry a umožňují astronomům vidět ve větším rozlišení neboli detailněji než s Hubbleovým teleskopem. Příkladem je observatoř W. M. Kecka na Havajských ostrovech, kde je jeden z nejvýkonnějších optických teleskopů na světě — Keck I. Pomocí tohoto teleskopu astronom Peter Tuthill ze Sydneyské univerzity v Austrálii objevil mračna prachu produkovaná dvojhvězdami v souhvězdí Střelce, které se z našeho pohledu zdá být blízko středu naší galaxie, Mléčné dráhy.

Čím hlouběji astronomové do vesmíru pronikají, tím víc hvězd a galaxií objevují. Kolik jich tam je? Můžeme pouze hádat. To ale neplatí o našem Stvořiteli, Jehovovi Bohu, protože Žalm 147:4 o něm říká: „Sčítá počet hvězd; všechny je nazývá jejich jmény.“

V podobném duchu se vyjádřil i prorok Izajáš. V podstatě šel ještě o krok dál, když s pozoruhodnou vědeckou přesností uvedl, že hmotný vesmír je produktem Boží nezměrné energie. Napsal: „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Kvůli hojnosti dynamické energie, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.“ (Izajáš 40:26)

Jak mohl Izajáš, který žil zhruba před 2 700 lety, vědět, že vesmír je produktem Boží nezměrné energie? Určitě na to nepřišel sám. Napsal totiž to, co mu vnukl Jehova. (2. Timoteovi 3:16) Izajáš i další pisatelé Bible uvedli informaci, kterou nelze najít v žádné vědecké učebnici ani zjistit pomocí teleskopu. Identifikovali toho, kdo dává hvězdám jejich krásu a slávu.

[Rámeček a obrázek na straně 16]

PROČ HVĚZDY BLIKAJÍ?

Příčinou toho, že hvězdy vypadají, jako by lehce měnily svůj jas a místo na obloze, jsou poruchy v atmosféře. Pro znázornění: zkuste si představit drobné světelné body na dně bazénu. Co se s nimi stane, když na hladině vzniknou vlnky? Začnou blikat, podobně jako je to u hvězd. Na větší světla by to mělo menší vliv. Těmto větším světlům se podobají planety. Ne že by opravdu byly větší než hvězdy, ale jeví se nám tak proto, že jsou mnohem blíž k Zemi.

[Rámeček a obrázky na straně 17]

BARVA SNÍMKŮ — ODPOVÍDÁ SKUTEČNOSTI?

Díky Hubbleovu kosmickému teleskopu jste už pravděpodobně měli možnost vidět nádherné barevné snímky galaxií, mlhovin a hvězd. Jsou ale jejich barvy skutečné? V podstatě vznikají dodatečně, a to spojením uměleckého a vědeckého přístupu. Hubbleův teleskop pořizuje snímky jednobarevné, které jsou získávány přes barevné filtry. Astronomové a odborníci na zobrazovací techniku pak za použití moderní technologie a softwaru vytvářejí konečný obraz. Někdy se snaží co nejvěrněji reprodukovat to, co pokládají za přirozené barvy vesmírných těles, a jindy zase záměrně použijí nepřirozenou barvu, aby vynikly určité detaily, například za účelem vědecké analýzy. *

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky]

Černobílý

Červený

Zelený

Modrý

Výsledný snímek po zkombinování těchto tří barev

[Podpisek]

J. Hester and P. Scowen (AZ State Univ.), NASA

[Obrázek na straně 16]

Hvězda V838 Monocerotis

[Obrázek na straně 16]

Interagující galaxie Arp 273

[Podpisek obrázku na straně 15]

NASA, ESA, and the Hubble Heritage (STScI/AURA) -ESA/Hubble Collaboration

[Podpisky obrázku na straně 16]

V838: NASA, ESA, and H. Bond (STScI); Arp 273: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)