S manželkou jste se právě pohádali. Proč bych se měl omluvit já? říkáte si. Já jsem si nezačal!

Pustíte to z hlavy, ale napětí doma trvá. Znovu proto přemýšlíte, že se omluvíte, ale říct „promiň“ je pro vás hrozně těžké.

Pýcha. „Někdy je těžké říct ‚promiň‘, protože mi v tom brání moje ego,“ uznává Charles *. Pýcha vám může zabránit přiznat svůj díl viny, protože se nechcete cítit trapně.

Pohled na věc. Možná si myslíte, že omluva je na místě, jenom když jste problém zavinili vy. Jill říká: „Když vím, že za to celé můžu já, je snadné se omluvit. Ale když jsme oba řekli věci, kterých litujeme, je to těžké. Takže proč bych se měla omluvit, když za to můžeme oba?“

Pokud se domníváte, že to, co se stalo, je vina jenom vašeho manželského partnera, pak se můžete o to víc cítit v právu. Joseph říká: „Když si upřímně myslíte, že jste neudělali žádnou chybu, pak byste svou omluvou vlastně dali najevo, že vina je na vaší straně.“

Výchova. Možná jste vyrůstali v rodině, kde byla omluva slyšet jen zřídka. V tom případě jste se asi nenaučili přiznávat své chyby. Když jste to neprocvičovali v dětství, nemohlo se to stát vaším zvykem v dospělosti.

Myslete na svého manželského partnera. Zkuste si vybavit situaci, kdy se vám někdo omluvil. Jak jste se tehdy cítili? Určitě vás to zahřálo u srdce. Mohli byste teď něco takového udělat pro svého manželského partnera, aby se cítil podobně? I když si nemyslíte, že jste udělali chybu, můžete vyjádřit lítost nad tím, jak se váš partner cítí nebo nad nechtěnými následky vašeho jednání. Taková omluva může pomoct, aby se jeho zraněné city zahojily. (Biblická zásada: Lukáš 6:31)

Myslete na své manželství. Na omluvu se nedívejte jako na osobní prohru, ale jako na vítězství pro vaše manželství. Ten, kdo zůstává uražený, je totiž „nepřístupnější než pevná tvrz“, píše se v Příslovích 18:19. (Český ekumenický překlad) V takové atmosféře je těžké, ne-li nemožné, obnovit pokojné vztahy. Když se ale omluvíte, zabráníte tomu, aby se mezi vámi vytvořila bariéra. Vlastně tak místo sebe upřednostníte své manželství. (Biblická zásada: Filipanům 2:3)

Nezdráhejte se omluvit. Je pravda, že pokud vina není jen na vaší straně, omluvit se může být těžké. Chyby partnera ale neospravedlňují vaše špatné jednání. Nemyslete si, že čas to zahojí, takže není potřeba se omluvit. Když se omluvíte, možná pak bude pro vašeho partnera snazší, aby se omluvil taky. A čím častěji to budete dělat, tím to pro vás bude lehčí. (Biblická zásada: Matouš 5:25)

Ukažte, že to myslíte vážně. Zdůvodnění vašeho chování není to samé co omluva. A už vůbec se neomluvíte, když trochu sarkasticky řeknete: „Promiň, ale nemůžu za to, že to tak prožíváš.“ Přijměte odpovědnost za své jednání a uznejte fakt, že se váš partner cítí zraněný, ať už si myslíte, že oprávněně, nebo ne.

Přijměte fakta. Pokorně si připusťte, že budete dělat chyby. Dělá je přece každý! I když vám připadá, že jste v nějaké situaci bez viny, uvědomte si, že celou věc nejspíš vidíte jen ze svého pohledu. Bible říká: „První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří.“ (Přísloví 18:17, Bible21) Pokud budete mít na sebe a na své chyby realistický názor, omluvit se nebude pro vás tak těžké.