považují utrpení za důsledek toho, co člověk udělal, ať už v tomto, nebo v minulém životě. Člověk může dosáhnout takzvané mókši, tedy vysvobození z koloběhu znovuzrozování, tím, že odpoutá svou mysl od pozemských věcí.

chápou utrpení jako trest za hříchy nebo jako zkoušku víry. Podle Dr. Sayyida Syeeda, prezidenta Islamic Society of North America, nám tragédie připomínají, že „máme být Bohu stále vděční za to, co nám dává, a že musíme pomáhat těm, kdo jsou v nouzi“.

říká, že člověk trpí v důsledku svého vlastního jednání. Někteří židé věří, že nevinní lidé, kteří dnes trpí, se dočkají spravedlnosti po svém vzkříšení. Kabala (židovská mystika) učí o reinkarnaci. Převtělování dává člověku příležitost odčinit své hříchy.

věří, že člověk se rodí znovu a znovu a trpí v průběhu mnoha životů, dokud nepřestane s nesprávným jednáním a nezbaví se špatných emocí a tužeb. Když se stane moudrým, koná dobro a naučí se ovládat své myšlenky, může dosáhnout nirvány, stavu, ve kterém už netrpí.

učí, že příčinou utrpení jsou většinou „lidské chyby a selhání,“ píše se v A Dictionary of Comparative Religion. I když uznávají, že trápení lze zmírnit tím, že člověk žije ctnostně, velkou část utrpení podle nich mají na svědomí „nadpřirozené síly, které člověk nemůže ovládat. V takových případech musí se stoickým klidem přijmout rozhodnutí Osudu“.

vidí za utrpením magii. Podle těchto náboženských představ můžou duchové někomu zajistit štěstí nebo na něj naopak přivolat neštěstí a je možné se před nimi chránit různými rituály. Když někdo onemocní, jde za šamanem, který mu poradí, co má dělat nebo co má užívat, aby se zlých duchů zbavil.

učí, že utrpení začalo, když první dva lidé zhřešili, jak je to popsáno v biblické knize Genesis. Mnoho denominací ale tuto nauku dál rozvinulo. Například někteří katolíci říkají, že když člověk trpí, může to nabídnout Bohu jako oběť ve prospěch církve nebo že svým utrpením může vykoupit někoho jiného.