ŽIJEME ve světě plném problémů, a proto se musíme hodně snažit, abychom získali vnitřní klid. A i když určitou míru pokoje máme, je těžké si ho udržet. Co Boží Slovo říká o tom, jak opravdový a trvalý pokoj najít? A jak můžeme pomoct druhým, aby ho našli také?

Skutečný pokoj zažíváme, když se cítíme v bezpečí a jsme spokojení. Také potřebujeme mít kolem sebe dobré přátele. Ze všeho nejdůležitější ale je rozvíjet přátelství s Bohem. Jak to můžeme dělat?

Když se řídíme Jehovovými zákony a zásadami, ukazujeme, že mu věříme a že si přejeme mít s ním pokojný vztah. (Jer. 17:7, 8; Jak. 2:22, 23) Výsledkem je, že Jehova se k nám přiblíží a dá nám vnitřní klid. V Izajášovi 32:17 se píše: „Dílem pravé spravedlnosti se stane pokoj; a službou pravé spravedlnosti poklid a bezpečí na neurčitý čas.“ Pravý pokoj tedy můžeme získat tím, že Jehovu ze srdce posloucháme. (Iz. 48:18, 19)

Pokoj, o který jen tak nepřijdeme, můžeme také získat díky jednomu mimořádnému daru od našeho nebeského Otce – díky svatému duchu. (Sk. 9:31)

Apoštol Pavel vyjmenoval pokoj jako třetí vlastnost, která patří mezi „ovoce ducha“. (Gal. 5:22, 23) Pravý pokoj je tedy výsledkem působení Božího ducha, a proto musíme dovolit, aby na nás svatý duch působil. Podívejme se na dva způsoby, jak na to.

 Za prvé, důležité je pravidelně číst Bibli. (Žalm 1:2, 3) Když o tom, co čteme, přemýšlíme, svatý duch nám pomáhá chápat, jak se Jehova dívá na různé věci. Například pochopíme, proč v určité situaci zachoval klid a proč je pro něj pokoj tak důležitý. Když se pak podle toho, co jsme se z Bible dozvěděli, zachováme, pocítíme mnohem větší pokoj. (Přísl. 3:1, 2)

Za druhé, musíme se o svatého ducha modlit. (Luk. 11:13) Jehova těm, kdo ho prosí o pomoc, slibuje: „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Fil. 4:6, 7) Když v modlitbách pravidelně prosíme o svatého ducha, Jehova pro nás udělá něco, co dělá jen pro své velmi dobré přátele – naplní nás vnitřním klidem. (Řím. 15:13)

Jak díky těmto radám z Bible někteří udělali potřebné změny, a tak cítí pokoj sami v sobě a také ve vztahu s Jehovou a s druhými?

Dnes jsou ve sboru i ti, kdo byli kdysi výbušní. Když teď ale jednají s druhými, jsou laskavější, trpělivější a klidnější. * (Přísl. 29:22) Podívejme se, co vypráví jeden bratr a sestra, kteří měli prudkou povahu, ale změnili se.

David měl špatný postoj k lidem, což se promítalo do toho, jak s nimi mluvil. Předtím než se stal svědkem, často druhé kritizoval a doma mluvil drsně a nevybíravě. Časem si ale uvědomil, že by měl se sebou něco udělat a zklidnit se. Jak se mu to podařilo? Říká: „Začal jsem se v životě řídit tím, co je v Bibli. Výsledkem bylo, že jsme si doma začali jeden druhého víc vážit.“

Rachel vyrostla v prostředí, které ji negativně  ovlivnilo. Přiznává: „Se vztekem musím bojovat dodnes. U nás doma byl totiž pořád někdo na někoho naštvaný.“ Co jí pomáhá, aby byla klidnější? Říká: „Pravidelně se modlím a prosím Jehovu o pomoc.“

David a Rachel jsou jenom dva příklady, ze kterých je vidět, že když se člověk řídí zásadami z Bible a spoléhá se na svatého ducha, získá pokoj. I když tedy žijeme v nepřátelském světě, můžeme cítit vnitřní klid. Díky němu budeme mít dobré vztahy v rodině i se spoluvěřícími. Jehova nám ale říká: „Buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Řím. 12:18) Je něco takového vůbec reálné? A co dobrého nám přinese, když se o to budeme snažit?

Když s lidmi mluvíme o Božím království, pomáháme jim, aby pokoj získali i oni. (Iz. 9:6, 7; Mat. 24:14) A mnoho lidí ho díky tomu našlo. To, co se děje ve světě, už v nich nevyvolává pocity vzteku nebo naprosté beznaděje. Místo toho mají opravdovou naději do budoucnosti a pokojné vztahy s druhými. (Žalm 34:14)

Ne každý reaguje na dobrou zprávu pozitivně, alespoň ne hned. (Jan 3:19) Svatý duch nám ale pomáhá, abychom i v takovém případě jednali pokojně a s úctou. Řídíme se tak Ježíšovými pokyny ke službě, které jsou v Matoušovi 10:11–13: „Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti; a jestliže si to dům zaslouží, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete; jestliže si to však nezasluhuje, ať se váš pokoj vrátí k vám.“ Díky této Ježíšově radě můžeme od takového člověka odcházet se stejným pokojem, s jakým jsme za ním přišli. Navíc je možné, že si dobrou zprávu poslechne někdy příště.

O pokoj se snažíme také tím, že uctivě jednáme s úředníky, a to i s těmi, kteří nám dělají problémy. Například v jedné africké zemi se vláda nechala ovlivnit předsudky a odmítla nám dát povolení, abychom mohli stavět sály Království. Bratři chtěli tu záležitost vyřešit v klidu, a proto pověřili jednoho bratra, který tam dřív sloužil jako misionář, aby v Londýně navštívil velvyslance té země. Měl mu říct, že činnost, kterou svědkové Jehovovi v jeho zemi vykonávají, je pokojná. Jak ta návštěva dopadla?

Bratr vzpomíná: „Když jsem tam přišel, všiml jsem si, že recepční má oblečení typické pro příslušníky kmene, jehož jazyk jsem se dřív učil. A tak jsem ji pozdravil v jejím jazyce. Překvapilo ji to a zeptala se mě na důvod mé návštěvy. Poprosil jsem ji, jestli bych se mohl setkat s velvyslancem. Zavolala mu, on přišel a pozdravil mě v místním jazyce. Když jsem mu potom vysvětloval, že svědkové svojí činností přispívají k pokoji, pozorně mě poslouchal.“

Díky tomu, že bratr jednal s úctou a byl taktní, velvyslanec ztratil předsudky a vyřešila se většina nedorozumění. Za nějaký čas vláda v té africké zemi zrušila stavební omezení. Bratři měli obrovskou radost! Jednat s druhými s úctou přináší mnoho dobrého, včetně pokoje.

Jehovův lid dnes žije v duchovním ráji, ve kterém je pokoj. Když ty sám budeš na této vlastnosti pracovat, budeš k tomuto pokoji přispívat. Především ale z tebe bude mít Jehova radost a budeš moct žít v novém světě, kde pokojné podmínky nikdy neskončí. (2. Petra 3:13, 14)