VLNY Atlantiku bičují loď mířící do Evropy a jeden z pasažérů George Young s dobrým pocitem vzpomíná na Brazílii, kterou nechává za sebou a kde pro Království udělal kus dobré práce. * Jak ale loď pluje dál, bratr Young začíná přemýšlet o tom, co je před ním – rozsáhlá, nedotčená území Španělska a Portugalska. Doufá, že lidem rozdá 300 000 traktátů a zajistí, aby tam mohl bratr Rutherford přednášet biblické proslovy.

Bratr Young dorazil do Lisabonu na jaře 1925 a záhy zjistil, že atmosféra v zemi je bouřlivá. V roce 1910 proběhla revoluce, která svrhla monarchii a vyhlásila republiku. Katolická církev tak přišla o své výsadní postavení. Lidé sice byli svobodnější, ale země byla dále zmítána občanskými nepokoji.

Bratru Youngovi se podařilo zařídit vše potřebné, aby bratr Rutherford mohl přednést svůj proslov, ale vtom vláda vyhlásila stanné právo kvůli pokusu o státní převrat. Tajemník Britské a zahraniční biblické společnosti proto bratra Younga varoval, že se zcela jistě setká s velkým odporem. Bratr Young přesto zažádal o možnost využít tělocvičnu Camõesovy střední školy a povolení mu bylo uděleno.

Pak nastal 13. květen – den, kdy měl bratr Rutherford přednést svůj proslov. Očekávání byla velká! Plakáty na budovách a inzeráty v novinách zvaly na přednášku s názvem „Jak žít věčně na zemi“. Náboženští nepřátelé rychle otiskli v novinách článek, ve kterém čtenáře varovali před nově příchozími „falešnými proroky“. Také rozdávali před vstupem do tělocvičny tisíce brožur, v nichž kritizovali nauky, které bratr Rutherford přednášel.

Tělocvična se přesto naplnila k prasknutí. Uvnitř bylo zhruba 2 000 posluchačů a dalších asi 2 000 lidí se dovnitř už nevešlo. Někteří návštěvníci poslouchali přednášku na provazových žebřících, které byly v tělocvičně podél zdí, jiní seděli na sportovním nářadí.

Všechno ale nešlo hladce. Někteří přišli dělat problémy, a tak vykřikovali a bouchali židlemi. Bratr Rutherford ale zachoval klid a vylezl na stůl, aby ho bylo dobře slyšet. Když před půlnocí proslov skončil, více než 1 200 lidí předalo své jméno a adresu, protože stáli o biblické publikace. Hned další den noviny O Século uveřejnily o proslovu bratra Rutherforda článek.

V září 1925 začala být Strážná věž v portugalštině vydávána v Portugalsku (předtím už  vycházela v Brazílii). V té době začal Virgílio Ferguson, který žil v Brazílii a byl badatelem Bible, vážně přemýšlet o tom, že se kvůli dobré zprávě přestěhuje do Portugalska. Už předtím spolupracoval s bratrem Youngem v malé pobočce badatelů Bible v Brazílii. Netrvalo dlouho a bratr Ferguson a jeho manželka Lizzie se za bratrem Youngem do Portugalska opravdu vydali. A přijeli právě včas, protože bratr Young zakrátko odcestoval na další místa, kde měl kázat, včetně Sovětského svazu.

Když v Portugalsku proběhl vojenský puč a byla nastolena diktatura, dílo Království začalo mít více protivníků. Bratr Ferguson se ale nezalekl a odvážně podnikl kroky, aby skupinku badatelů Bible ochránil a podpořil. Požádal o povolení, aby se v jeho domě mohla pravidelně pořádat shromáždění. A v říjnu 1927 toto povolení skutečně obdržel.

Během prvního roku diktatury si Strážnou věž předplatilo zhruba 450 lidí. Pravda se navíc díky traktátům a brožurám rozšířila do vzdálených končin portugalské koloniální říše – do Angoly, na Azory, do Goy, na Kapverdy, na Madeiru, do Mosambiku a do Východního Timoru.

V roce 1929 se do Lisabonu přestěhoval Manuel da Silva Jordão, původem z Portugalska. Pracoval jako zahradník a byl to velmi pokorný člověk. Když žil v Brazílii, vyslechl si přednášku bratra Younga a ihned pochopil, že našel pravdu. A teď byl nadšený, že bratru Fergusonovi může s kázáním dobré zprávy pomoct. Začal sloužit jako kolportér, jak se tehdy říkalo průkopníkům. Tisk i distribuce biblické literatury byly nyní dobře zorganizované, a díky tomu nově vzniklý sbor v Lisabonu vzkvétal.

V roce 1934 se Fergusonovi museli vrátit do Brazílie. Semínka pravdy už ale byla v Portugalsku zaseta. A tak během dramatických událostí, ke kterým došlo v Evropě v době španělské občanské války a druhé světové války, dokázala skupina věrných křesťanů v Portugalsku duchovně přežít. Chvíli sice obrazně řečeno jenom žhnuly uhlíky, ale v roce 1947 byl s příchodem prvního misionáře Johna Cooka, absolventa Gileadu, znovu zažehnut oheň. Od té doby zvěstovatelů stále přibývalo, dokonce i přesto, že vláda činnost svědků Jehovových v roce 1962 zakázala. Když svědkové v Portugalsku získali v prosinci 1974 zákonné uznání, bylo tam více než 13 000 zvěstovatelů.

V Portugalsku a na několika ostrovech, kde se mluví portugalsky, včetně Azor a Madeiry, dnes káže dobrou zprávu o Božím království přes 50 000 zvěstovatelů. Jsou mezi nimi i potomci těch, kdo navštívili historicky významnou přednášku bratra Rutherforda v roce 1925.

Vzdáváme díky Jehovovi a jsme vděční bratrům a sestrám, kteří v minulosti odvážně stáli v čele této průkopnické činnosti a byli „veřejným sluhou Krista Ježíše pro národy“. (Řím. 15:15, 16) (Z našeho archivu v Portugalsku.)