Bible mění život lidí

Proč se muž, jehož život se točil kolem motorek, drog a sportu, rozhodl pro celodobou křesťanskou službu? Co přimělo člověka, který se živil jako hazardní hráč, aby se zbavil svého návyku a začal se o hmotné potřeby rodiny starat počestným způsobem? A díky čemu se mladá žena, která byla vychována jako svědek Jehovův, ale přestala se řídit podle Bible, rozhodla přehodnotit svůj život? Přečtěte si, co o tom řekli oni sami.

Jméno: TERRENCE J. O’BRIEN

Věk: 57

Země: AUSTRÁLIE

Dříve: EXPERIMENTOVAL S DROGAMI A MILOVAL MOTORKY

MOJE MINULOST: Dětství jsem strávil v Brisbane, rušném hlavním městě australského státu Queensland. Vyrůstal jsem v katolické rodině, ale když mi bylo osm, přestali jsme chodit do kostela a o náboženství jsme se už nebavili. O dva roky později jsme se přestěhovali do oblasti Gold Coast. Bydleli jsme kousek od pláže, a tak jsem první roky dospívání trávil hlavně koupáním a surfováním.

Přesto jsem neprožil šťastné dětství. Když mi bylo osm, táta od nás odešel a máma se potom znovu vdala. Běžnou součástí života naší rodiny byly hádky a alkohol. Jednou v noci, po zvlášť divoké hádce mezi rodiči, jsem seděl na posteli a pevně se rozhodl, že pokud se někdy ožením, nikdy se s manželkou hádat nebudu. Navzdory těmto problémům však naše rodina — matka, nevlastní otec a šest dětí — držela pohromadě.

V pozdějších letech mého dospívání se hodně mých vrstevníků bouřilo proti autoritě. Opíjeli se, kouřili a experimentovali s marihuanou a jinými drogami. Tento lehkovážný životní styl jsem si oblíbil i já. Rád jsem také jezdil na motorce. Přestože jsem měl několik vážných nehod, svého koníčku jsem se nehodlal vzdát a plánoval jsem, že se na motorce vydám napříč Austrálií.

I když jsem si užíval svobody, často jsem se trápil tím, v jakém stavu je svět a že většině lidí je to úplně jedno. Měl jsem spoustu  otázek ohledně Boha, náboženství i světových poměrů. Když jsem se však obrátil na dva katolické kněze, jejich odpovědi mě zklamaly. Stejné otázky jsem položil i několika protestantským duchovním, ale znovu mi to přineslo jen rozčarování. Potom mi jeden kamarád domluvil setkání s Eddiem, který patřil ke svědkům Jehovovým. Sešli jsme se celkem čtyřikrát a on na mé otázky vždy odpovídal na základě Bible. Už od prvního rozhovoru jsem věděl, že jsem našel něco mimořádného. V té době jsem ale neměl pocit, že bych na svém životě měl cokoli měnit.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Při své cestě napříč Austrálií jsem potkal dalšího svědka a také s ním jsem si několikrát popovídal. Když jsem se však vrátil do Queenslandu, kontakt se svědky jsem na šest měsíců ztratil.

Pak jsem se jednou vracel domů z práce a na ulici jsem uviděl dva hezky oblečené pány s aktovkami. Napadlo mě, že to budou svědkové Jehovovi. Oslovil jsem je, a ukázalo se, že jsem měl pravdu. Zeptal jsem se, jestli by se mnou nestudovali Bibli. Začal jsem navštěvovat křesťanská shromáždění, a dokonce jsem se zúčastnil i velkého sjezdu, který se roku 1973 konal v Sydney. Když se však o tom, čím se zabývám, dozvěděli členové mé rodiny, měli z toho těžkou hlavu. Hlavně maminku to trápilo. Mimo jiné i kvůli tomu jsem se přestal se svědky stýkat. Rok jsem se potom věnoval své další velké zálibě, kterou byl kriket.

Nakonec jsem si ale uvědomil, že skutečně šťastný jsem byl jen v době, kdy jsem studoval Bibli se svědky Jehovovými. Znovu jsem je kontaktoval a začal jsem chodit na shromáždění. Také jsem se přestal stýkat s kamarády, kteří brali drogy.

K těmto změnám mě podnítilo zejména to, co jsem se z Bible dozvěděl o Jobovi. Bibli se mnou pravidelně studoval Bill, letitý svědek, který byl laskavý, ale pevný. Potom, co jsme při studiu mluvili právě o Jobovi, se mě Bill zeptal, koho ještě Satan nařkl, že Bohu slouží jen polovičatě. (Job 2:3–5) Vyjmenovával jsem všechny biblické postavy, které jsem znal, a Bill trpělivě odpovídal: „Ano, ano, tyhle lidi taky.“ Potom se mi podíval do očí a řekl: „Satan nařkl i tebe.“ Málem jsem spadl ze židle. Už před tímto studiem jsem věděl, že to, co se učím, je pravda. Teď jsem ale pochopil, proč bych měl v souladu s tím, co se dozvídám, také jednat. O čtyři měsíce později jsem byl pokřtěn jako jeden ze svědků Jehovových.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Až mě mrazí, když si představím, co by se mnou dnes bylo, kdybych se nenaučil žít podle biblických měřítek. Velmi pravděpodobně bych už nežil. Mnozí z mých dřívějších kamarádů zemřeli na následky zneužívání drog a alkoholu. Ani v manželství nebyli šťastní. Myslím, že bych dopadl úplně stejně.

Nyní společně se svou manželkou Margaret sloužím v australské odbočce svědků Jehovových. Nikdo z mé rodiny se ke mně v uctívání Jehovy nepřipojil. S Margaret se však radujeme, že jsme mohli studovat Bibli s několika jednotlivci i dvojicemi, kteří  v důsledku toho změnili svůj způsob života, tak jako kdysi já. Někteří z nich se dokonce stali našimi dobrými přáteli. Margaret, která byla vychována jako svědek Jehovův, mi navíc pomohla splnit závazek, který jsem si dal téměř před 40 lety. Jsme spolu už více než 25 let a máme velmi šťastné manželství. I když se na všechno nedíváme stejně, ještě jsme se nikdy nepohádali. Oba jsme přesvědčeni, že za to vděčíme Bibli.

JMÉNO: MASAHIRO OKABAJAŠI

VĚK: 39

ZEMĚ: JAPONSKO

DŘÍVE: HAZARDNÍ HRÁČ

MOJE MINULOST: Vyrůstal jsem v poměrně malém městě jménem Iwakura, asi půl hodiny jízdy vlakem od Nagoje. Oba své rodiče si vybavuji jako velmi laskavé lidi. Až později jsem se dozvěděl, že otec byl členem zločinecké organizace zvané jakuza a že nějakou dobu živil naši pětičlennou rodinu pomocí podvodů. Každý den hodně pil, a když mi bylo dvacet, zemřel na cirhózu jater.

Otec pocházel z Koreje, a tak naše rodina často zažívala diskriminaci. Z tohoto i z jiných důvodů nemám na roky dospívání hezké vzpomínky. Přijali mě na střední školu, ale já jsem do ní moc nechodil a po roce jsem se studiem úplně skončil. Měl jsem už za sebou opletačky s policií a navíc jsem byl napůl Korejec, a proto jsem dlouho nemohl sehnat zaměstnání. Nakonec jsem ho našel, ale poranil jsem si kolena a nemohl jsem fyzicky pracovat.

Začal jsem se živit hraním pačinka, hazardní hry provozované na automatech, jež se podobají pinballovým stolům. V té době jsem žil s jednou dívkou, která chtěla, abych si našel pořádné zaměstnání a vzal si ji. Hraní mi však vynášelo pěkné peníze, a tak se mi nechtělo nic měnit.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Jednou k nám domů přišel jistý svědek Jehovův a dal mi knihu Jak vznikl život? Evolucí, nebo stvořením? Nikdy předtím jsem o téhle otázce nepřemýšlel. Když jsem si ale knihu přečetl, souhlasil jsem s nabídkou studia Bible. Vždycky mě zajímalo, co se s člověkem stane, když zemře. Potom, co jsem na tuto i další otázky dostal jasné odpovědi, měl jsem pocit, jako by mi z očí spadly šupiny.

Začal jsem si uvědomovat, že to, co se z Bible dozvídám, bych měl také uplatňovat. A tak jsem uzavřel sňatek se svou partnerkou, přestal jsem kouřit, nechal si ostříhat své dlouhé, na blond odbarvené vlasy a celkově zušlechtil svůj zevnějšek. Kromě toho jsem se přestal věnovat hazardu.

 Udělat tyto změny nebylo vůbec snadné. Například jsem sám neměl dost síly na to, abych překonal závislost na tabáku. Když jsem se ale spolehl na Jehovu a upřímně ho prosil o pomoc, nakonec se mi to podařilo. Zkouškou pro mě bylo také první zaměstnání, které jsem získal, když jsem skončil s pačinkem. Vydělával jsem jen polovinu toho co dřív a byla to náročná a psychicky vyčerpávající práce. V tomto nelehkém období mi hodně pomohla slova z Filipanům 4:6, 7, kde je napsáno: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ Mnohokrát jsem si ověřil, že tento slib je pravdivý.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Když jsem začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, moje žena z toho velkou radost neměla. Pak ale viděla, jak výrazně se mění mé chování, ke studiu se připojila a začala se mnou chodit na shromáždění. Jsme teď oba svědky Jehovovými a máme velkou radost, že můžeme společně sloužit Bohu.

Než jsem začal poznávat Bibli, myslel jsem si, že jsem šťastný. Teď však vím, co to je skutečné štěstí. Žít podle Bible rozhodně není snadné, ale jsem přesvědčen, že je to ten nejlepší způsob života.

JMÉNO: ELIZABETH JANE SCHOFIELDOVÁ

VĚK: 35

ZEMĚ: VELKÁ BRITÁNIE

DŘÍVE: ŽIVOT OD VÍKENDU K VÍKENDU

MOJE MINULOST: Vyrostla jsem ve skotském městečku Hardgate nedaleko Glasgow. Když mi bylo sedm, maminka se stala svědkem Jehovovým a začala mě učit o Bibli. V období dospívání jsem ale mnohem radši trávila čas s kamarády ze školy — vymetali jsme noční kluby, poslouchali heavy metal a pili alkohol. V sedmnácti jsem už o duchovních věcech neuvažovala ani vzdáleně. Žila jsem zkrátka od víkendu k víkendu. To všechno se ale změnilo, když mi bylo jednadvacet.

Jela jsem na návštěvu za příbuznými do Severního Irska a tam jsem viděla pochod  členů Oranžského řádu. Fanatismus a neskrývaná nenávist, které během této události projevovali protestanti i katolíci, mě šokovaly. Doslova to mnou zatřáslo. Stále jsem měla v paměti, co mě maminka učila z Bible, a bylo mi jasné, že Bůh nikdy nemůže schvalovat ty, kdo přehlížejí jeho láskyplná měřítka. Potom mi došlo, že ani já se nechovám podle toho, co ode mě Bůh chce, a že žiju jen pro sebe. Rozhodla jsem se, že až se vrátím domů do Skotska, pořádně prozkoumám, co je v Bibli napsáno.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Když jsem po návratu domů poprvé šla na shromáždění svědků Jehovových, cítila jsem se trapně a byla jsem nervózní. Všichni ke mně ale byli velmi laskaví. Postupně jsem přizpůsobovala svůj život tomu, co jsem se dozvídala z Bible. V té době se mi hodně věnovala jedna milá křesťanka. Pomohla mi, abych znovu zapadla do sboru. Dřívější kamarádi mě sice dál zvali do nočních klubů, ale já jsem jim vysvětlila, že opravdu chci žít podle biblických měřítek. Nakonec mě zvát přestali.

V minulosti jsem Bibli považovala jenom za sbírku pravidel. Teď se můj pohled změnil. Začala jsem biblické postavy vnímat jako skutečné lidi, kteří museli podobně jako já bojovat se svými pocity a slabostmi. I oni dělali chyby, ale když jich upřímně litovali, Jehova Bůh jim odpustil. Získala jsem jistotu, že ačkoli jsem se v dospívání obrátila k Bohu zády, on mi odpustí a zapomene na mé dřívější chyby, pokud se budu snažit dělat mu radost.

Hluboce na mě zapůsobil také příklad mé maminky. Přestože já jsem Boha opustila, ona to nikdy neudělala. Svou neochvějnou oddaností mi pomohla pochopit, že sloužit Jehovovi stojí za to. Když jsem s ní v dětství chodila do kazatelské služby dveře ode dveří, nikdy mě to nebavilo a nedokázala jsem si představit, že bych se kázání věnovala celé hodiny. Teď jsem se ale rozhodla, že vyzkouším spolehlivost Ježíšova slibu zapsaného u Matouše 6:31–33. Ježíš zde své následovníky vybízí: „Nikdy . . . nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ . . . Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ Krátce potom, co jsem byla pokřtěna jako svědek Jehovův, jsem odešla ze svého tehdejšího zaměstnání, našla si práci na částečný úvazek a vstoupila do celodobé služby.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Když jsem byla mladší a žila od víkendu k víkendu, nikdy jsem nebyla doopravdy spokojená. Cítila jsem vnitřní prázdnotu. Nyní naplno sloužím Jehovovi a konečně zažívám skutečné uspokojení. Můj život má opravdu smysl. Jsem teď vdaná a společně s manželem každý týden cestujeme do některého sboru svědků Jehovových, abychom povzbudili své spoluvěřící. Nesmírně si této práce vážím a jsem Jehovovi velmi vděčná, že mi dal druhou šanci.

[Praporek na straně 27]

„Už od prvního rozhovoru jsem věděl, že jsem našel něco mimořádného. V té době jsem ale neměl pocit, že bych na svém životě měl cokoli měnit.“

[Praporek na straně 29]

„Sám [jsem] neměl dost síly na to, abych překonal závislost na tabáku. Když jsem se ale spolehl na Jehovu a upřímně ho prosil o pomoc, nakonec se mi to podařilo.“

[Praporek na straně 30]

„V minulosti jsem Bibli považovala jenom za sbírku pravidel. Teď se můj pohled změnil. Začala jsem biblické postavy vnímat jako skutečné lidi, kteří museli podobně jako já bojovat se svými pocity a slabostmi.“