ODHADUJE se, že v průběhu dějin bylo vyrobeno 4,8 miliardy Biblí. Je to tedy vůbec nejrozšířenější kniha na světě. Jen v roce 2007 bylo vytištěno více než 64 600 000 kusů. Pro srovnání, nejprodávanější beletristická publikace v tom roce měla ve Spojených státech první náklad 12 milionů výtisků.

Než se Bible stala nejvydávanější knihou na světě, mnohokrát jí hrozil zánik. Lidé ji zakazovali a pálili a její překladatele pronásledovali a zabíjeli. Ještě větší hrozbou než prudký žár pronásledování však pro ni byl pomalý proces rozkladu. Jak to?

Bible je sbírkou 66 spisů. Nejstarší z nich napsali nebo sestavili členové izraelského národa před více než 3 000 lety. Pisatelé originálů i opisovači zaznamenávali inspirované informace na materiál, který snadno podléhá rozkladu, například na papyrus a kůži. Žádný z původních spisů dosud nebyl nalezen. Byly však objeveny tisíce starověkých opisů větších či menších částí biblických knih. Zlomek jedné z nich, konkrétně Janova evangelia, pochází z doby jen několik desítek let potom, co apoštol Jan tuto knihu napsal.

Proč je pozoruhodné, že se vůbec nějaké opisy Bible dochovaly? A jak přesně text dnešních Biblí odpovídá tomu původnímu?

To, že Bible přežila, lze považovat za mimořádné zejména vzhledem k tomu, jak dopadly písemnosti, které ve stejném období vytvářely jiné národy. Například v prvním tisíciletí př. n. l. žili v sousedství Izraelitů Féničané. Tito mořeplavci a obchodníci rozšířili po celém Středomoří svou abecedu. Také provozovali výnosný obchod s papyrem, který vyváželi z Egypta do řecky mluvícího světa. Přesto došlo k tomu, o čem čteme v časopise National Geographic: „Fénické texty, většinou psané na křehkém papyru, se rozpadly, takže dnes Féničany známe hlavně z předpojatých zpráv od jejich nepřátel. Féničané sami údajně měli bohatou literaturu, ta však byla zcela ztracena již ve starověku.“

A co se stalo s písemnými záznamy starověkých Egypťanů? Dobře známé jsou hieroglyfické nápisy, které Egypťané tesali a vyrývali do zdí chrámů nebo je na ně malovali. A právě oni se proslavili tím, že vynalezli papyrus jako psací materiál. Avšak pokud jde o jejich vlastní záznamy psané na papyru, egyptolog K. A. Kitchen říká: „Odhadem 99 procent všech papyrových písemností, které byly vytvořeny přibližně  od roku 3 000 do začátku řecko-římského období, úplně zaniklo.“

Papyrus používali také Římané. Jak to dopadlo s jejich záznamy? Uveďme si příklad. V knize Roman Military Records on Papyrus je řečeno, že římským vojákům byl žold vyplácen patrně třikrát do roka a záznam o tom byl proveden na papyrovou stvrzenku. Podle jednoho odhadu bylo během 300 let od vlády Augusta (27 př. n. l.–14 n. l.) do vlády Diocletiana (284–305 n. l.) vystaveno zhruba 225 000 000 takových stvrzenek. Kolik se jich dochovalo? Byly nalezeny pouze dvě čitelné.

Jak to, že starověkých papyrových záznamů přetrvalo do dnešní doby tak málo? Materiály, na které se tehdy obvykle psalo a k nimž kromě papyru patřila i kůže, se totiž ve vlhkém podnebí rychle rozpadají. V jednom biblickém slovníku je uvedeno: „Vzhledem k vlivu podnebí se záznamy na papyru, které pocházejí z tohoto období [první tisíciletí př. n. l.], mohou dochovat pravděpodobně jen tehdy, když jsou v suchém pouštním prostředí, uložené v jeskyni nebo nějakém úkrytu.“ (The Anchor Bible Dictionary)

Pisatelé biblických knih zjevně používali stejně křehký materiál jako Féničané, Egypťané a Římané. Díky čemu se tedy informace obsažené v Bibli dochovaly, takže dnes tvoří nejvydávanější knihu na světě? Na jeden důvod upozorňuje profesor James L. Kugel. Říká, že původní spisy byly „už v době, kdy Bible vznikala, mnohokrát opsány“.

Do jaké míry odpovídají starověkým rukopisům moderní překlady Bible? Profesor Julio Trebolle Barrera, člen skupiny odborníků pověřených studiem a publikováním svitků od Mrtvého moře, o tom říká: „Text hebrejské Bible byl předáván s mimořádnou precizností, která v řecké a latinské klasické literatuře nemá obdoby.“ Uznávaný biblický učenec F. F. Bruce se vyjádřil takto: „Naše novozákonní texty jsou doloženy nesrovnatelně lépe než mnohá díla klasiků, o jejichž věrohodnosti by nikoho ani nenapadlo pochybovat.“ A dodal: „Kdyby Nový zákon byl sbírkou nenáboženských spisů, byly by všeobecně považovány za naprosto věrohodné.“ Bible je rozhodně mimořádná kniha. Čtete si ji každý den? (1. Petra 1:24, 25)