Na světě je několik milionů svědkyň Jehovových, které kážou dobrou zprávu o Božím království. O těchto kazatelkách bylo v Žalmu 68:11 prorocky řečeno: „Sám Jehova dává výrok; žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko.“

Službu těchto žen z řad svědků Jehovových si však nesmíme plést se službou, kterou v jiných církvích vykonávají ženy v postavení duchovních. Je v tom zásadní rozdíl. V jakých ohledech?

Zaprvé, mají odlišné skupiny posluchačů. Ženy v postavení duchovních, a to především v křesťanských církvích, na sebe berou vůdčí role uvnitř sboru a jejich posluchačstvo tvoří převážně spoluvěřící. V případě svědkyň Jehovových tvoří posluchačstvo lidé vně sboru, se kterými se setkávají při kazatelské službě dům od domu nebo kdekoli jinde.

Zadruhé, svědkyně Jehovovy se od žen v jiných náboženstvích liší tím, jakou úlohu mají ve sboru. Ženy v duchovenstvu křesťanských církví na sbor dohlížejí a jeho členy vyučují náboženským naukám. Ženy z řad svědků Jehovových však ve sboru nevyučují, pokud je přítomen pokřtěný muž. Této činnosti se věnují pouze k tomu ustanovení muži. (1. Timoteovi 3:2; Jakub 3:1)

Podle Bible byla odpovědnost dohlížet na sbor svěřena pouze mužům. Všimněme si, jaké nařízení dal apoštol Pavel křesťanskému staršímu Titovi: „Zanechal jsem tě na Krétě proto, abys . . . jmenoval starší muže v jednom městě za druhým.“ Pavel dodal, že jmenován by měl být muž, který je „bez obžaloby, manžel jedné manželky“. (Titovi 1:5, 6) Podobné instrukce dal Pavel v dopise Timoteovi: „Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, touží po znamenité práci. Dozorce by tedy měl být bez výtky, manžel jedné manželky, . . . způsobilý vyučovat.“ (1. Timoteovi 3:1, 2)

Proč byl dohled nad sborem svěřen pouze mužům? Pavel to vysvětlil: „Nedovoluji ženě, aby vyučovala ani aby uplatňovala autoritu nad mužem, ale aby mlčela. Vždyť Adam byl vytvořen první, pak Eva.“ (1. Timoteovi 2:12, 13) To, v jakém pořadí Bůh tvořil, naznačuje, komu chtěl udělit odpovědnost vyučovat a dohlížet na sbor.

Jehovovi služebníci následují příklad svého vůdce, Ježíše Krista. O jeho službě učedník Lukáš napsal: „Cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království.“ Později Ježíš své následovníky vyslal, aby se věnovali stejné práci. Čteme o tom: „Procházeli území od vesnice k vesnici, oznamovali dobrou zprávu.“ (Lukáš 8:1; 9:2–6)

Dnes se Jehovovi služebníci — muži i ženy — aktivně podílejí na splnění následujícího Ježíšova proroctví: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14)