Kniha, která „mluví“ živými jazyky

Jestliže jazyk, ve kterém je napsána nějaká kniha, zanikne, v podstatě zanikne i ta kniha. Jen málo lidí v dnešní době umí číst starověké jazyky, v nichž byla napsána Bible. Přesto je Bible živá. Přetrvala proto, že se „naučila mluvit“ živými jazyky lidstva. Překladatelé, kteří ji „naučili“ mluvit jinými jazyky, se mnohdy setkali se zdánlivě nepřekonatelnými překážkami.

PŘEKLÁDÁNÍ Bible, knihy, která má více než 1 100 kapitol a 31 000 veršů, je nesmírně náročný úkol. Po celá staletí se však tohoto úkolu dobrovolně ujímali zbožní překladatelé. Mnozí z nich byli pro tuto práci ochotni snášet značné útrapy, a dokonce za ni i zemřít. Dějiny vyprávějí, kolik vytrvalosti a vynalézavosti bylo potřeba, když byla Bible překládána do jazyků lidstva. Podívejme se jen na malou část této působivé kroniky.

S jakými problémy se překladatelé setkávali

Jak přeložíte nějakou knihu do jazyka, který nemá žádné písmo? Mnoho překladatelů Bible se setkalo právě s tímto problémem. Například Wulfila (Ulfilas), který se ve čtvrtém století n. l. rozhodl přeložit Bibli do tehdy soudobého, ne však psaného jazyka, do gótštiny. Wulfila tento problém překonal tak, že vymyslel sedmadvacet znaků gótské abecedy, kterou založil převážně na řecké a latinské abecedě. Jeho překlad téměř celé Bible do gótštiny byl dokončen před rokem 381 n. l.

Dva řecky mluvící bratři, Cyril (původním jménem Konstantin) a Metoděj, oba význační učenci a jazykovědci, chtěli v devátém století n. l. přeložit Bibli pro lidi, kteří mluvili slovanským jazykem. Staroslověnština — předchůdkyně dnešních slovanských jazyků — však neměla písmo. A tak tito dva bratři vymysleli abecedu, aby mohli přeložit Bibli. Bible pak mohla „mluvit“ k mnoha dalším lidem žijícím ve slovanských zemích.

V 16. století se William Tyndale rozhodl přeložit Bibli z původních jazyků do angličtiny, narazil však na tuhý odpor jak církve, tak státu. Tyndale, který vystudoval v Oxfordu, chtěl vytvořit takový překlad, kterému by rozuměl i „chlapec, který chodí za pluhem“.¹ Aby však mohl svůj záměr uskutečnit, musel uprchnout do Německa, kde byl v roce 1526 vytištěn jeho překlad „Nového zákona“ do angličtiny. Když byly výtisky tohoto překladu propašovány do Anglie, úřady to tak rozlítilo, že je začaly veřejně pálit. Později byl Tyndale zrazen, ale těsně předtím, než byl zardoušen  a jeho tělo spáleno, hlasitě pronesl tato slova: „Pane, otevři oči anglického krále!“²

Překládání Bible pokračovalo; překladatele nebylo možné zastavit. Do roku 1800 „naučili mluvit“ alespoň některé části Bible 68 jazyky. Když pak vznikaly biblické společnosti — zejména když byla v roce 1804 založena Britská a zahraniční biblická společnost —, Bible se rychle „naučila“ i další nové jazyky. Stovky mladých mužů dobrovolně šly do cizích zemí sloužit jako misionáři s prvořadým cílem překládat Bibli.

Překládání Bible do afrických jazyků

V roce 1800 bylo v Africe jen asi tucet psaných jazyků. Stovky jiných mluvených jazyků musely čekat do té doby, než někdo vymyslí systém pro písemný záznam. Do Afriky přicházeli misionáři a učili se jazyky bez pomoci slabikářů nebo slovníků. Později usilovně vytvářeli psanou formu jazyka a pak tamější lidi učili písmo číst. Dělali to proto, aby jednou lidé mohli číst Bibli ve svém vlastním jazyce.³

Jedním z těchto misionářů byl Skot Robert Moffat. V roce 1821, když mu bylo 25 let, uspořádal misii do jižní Afriky mezi lidi mluvící tswansky. Chtěl se naučit jejich jazyk, který neměl písmo, a tak se s těmito lidmi spřátelil a občas cestoval do vnitrozemí, kde s nimi žil. Později napsal: „Lidé byli laskaví a moje nemotorná mluva vyvolala mnoho výbuchů smíchu. Žádný z domorodců by po mně nikdy, ani jedinkrát, neopravil slovo nebo větu, ale občas některý muž nebo žena napodobili mou řeč tak působivě, že to u ostatních vyvolalo velké veselí.“⁴ Moffat vytrval a nakonec ten jazyk zvládl a vytvořil jeho psanou formu.

Moffat působil mezi lidmi mluvícími tswansky osm let, a potom, v roce 1829, dokončil překlad Lukášova evangelia. Když ho chtěl dát vytisknout, musel cestovat asi 900 kilometrů na voze s volským potahem až na pobřeží a odtud lodí do Kapského Města. Guvernér mu dal souhlas k použití státního tiskařského stroje, ale Moffat si musel evangelium sám vysázet, vytisknout a nakonec v roce 1830 také uveřejnit. Lidé mluvící tswansky mohli poprvé číst část Bible ve svém jazyce. V roce 1857 Moffat dokončil překlad celé Bible do tswanštiny.

Později Moffat popisoval reakci lidí mluvících tswansky, když si poprvé mohli přečíst Lukášovo evangelium. Napsal: „Věděl jsem, že někteří lidé ušli stovky mil, aby si opatřili výtisky svatého Lukáše. . . . Viděl jsem je, když dostali svůj příděl knih svatého Lukáše, že nad nimi plakali, drželi je v náručí a prolévali slzy vděčnosti, až jsem nejednou musel říci: ‚Zničíte si své knihy slzami.‘ “⁵

Takoví zbožní překladatelé, jako byl Moffat, tedy poskytli první příležitost k písemnému projevu mnoha Afričanům, z nichž někteří zpočátku nechápali, k čemu je psaný jazyk potřebný. Překladatelé však věřili, že dávají lidem v Africe ještě hodnotnější dar — Bibli v jejich vlastním jazyce. Dnes celá Bible nebo její části „mluví“ více než 600 africkými jazyky.

Překládání Bible do asijských jazyků

Zatímco překladatelé v Africe usilovně vytvářeli psanou formu pro mluvené jazyky, jiní překladatelé na opačné straně světa překonávali značně odlišnou překážku — překládání do jazyků, které již měly složité písmo. S takovým náročným úkolem se museli potýkat ti, kdo překládali Bibli do asijských jazyků.

 Na začátku 19. století přijeli do Indie William Carey a Joshua Marshman, kteří se naučili mnoho indických psaných jazyků. S pomocí tiskaře Williama Warda přeložili alespoň části Bible do téměř 40 jazyků.⁶ Spisovatel J. Herbert Kane vypráví o Williamu Careyovi: „Vytvořil krásný, plynulý, hovorový styl [bengálštiny], nahradil jím starou klasickou formu tohoto jazyka, a tak z něho udělal srozumitelnější a pro moderní čtenáře přitažlivější jazyk.“⁷

Adoniram Judson, který se narodil a byl vychován ve Spojených státech, odcestoval do Barmy a v roce 1817 začal překládat Bibli do barmštiny. Když popisoval, jak je obtížné zvládnout nějaký orientální jazyk do takové úrovně, aby bylo možné překládat Bibli, napsal: ‚Jestliže se učíme jazyk, kterým mluví lidé na opačné straně zeměkoule, jejichž způsob myšlení je odlišný od našeho a jejichž výrazové prostředky jsou proto pro nás úplně neznámé, jestliže všechna písmena a slova toho jazyka se ani v nejmenším nepodobají něčemu z jazyků, s nimiž jsme se kdy setkali; jestliže nemáme žádný slovník ani tlumočníka, a musíme něco z toho jazyka pochytit dříve, než nám může být něco platná pomoc místního učitele — je s tím spojeno hodně práce.‘⁸

V Judsonově případě to znamenalo asi 18 let usilovné práce. Poslední část Bible v barmštině byla vytištěna v roce 1835. Judsona však pobyt v Barmě přišel draho. Zatímco překládal Bibli, byl obviněn z vyzvědačství a z tohoto důvodu strávil téměř dva roky ve věznici zamořené komáry. Krátce potom, co byl propuštěn, mu manželka i dcerka zemřely na horečnaté onemocnění.

Když v roce 1807 přijel do Číny 25letý Robert Morrison, chopil se nesmírně náročného úkolu, totiž překládání Bible do čínštiny, do jednoho z jazyků, které mají velmi složité písmo. Měl pouze omezené znalosti čínštiny, kterou začal studovat teprve dva roky předtím. Morrison také musel zápolit s čínským právním systémem, jehož snahou bylo udržet Čínu v izolaci. Číňané měli pod trestem smrti zakázáno učit cizince čínsky. Překládání Bible do čínštiny bylo u cizince považováno za hrdelní zločin.

Morrison odvážně, ale opatrně pokračoval ve studiu čínštiny a rychle se učil. Za dva roky získal zaměstnání překladatele pro Východoindickou společnost. Přes den pracoval pro tuto společnost, avšak tajně a pod stálou hrozbou odhalení pracoval na  překladu Bible. V roce 1814, sedm let po svém příjezdu do Číny, již měl připravena do tisku Křesťanská řecká písma.⁹ O pět let později s pomocí Williama Milneho dokončil Hebrejská písma.

Byl to nesmírný výkon — nyní mohla Bible „mluvit“ jazykem, kterým mluví nejvíce lidí na světě. Díky schopným překladatelům následovaly překlady do dalších asijských jazyků. Dnes jsou části Bible dostupné ve více než 500 asijských jazycích.

Proč se takoví muži, jako například Tyndale, Moffat, Judson a Morrison, léta namáhali, a někteří dokonce riskovali svůj život, aby přeložili knihu pro lidi, které neznali, a v některých případech pro lidi, kteří neměli psaný jazyk? Rozhodně to nedělali pro slávu ani pro finanční zisk. Věřili, že Bible je Boží slovo a že by měla „mluvit“ k lidem, ke všem lidem, v jejich vlastním jazyce.

Bez ohledu na to, zda Bibli považujete za Boží slovo, nebo ne, pravděpodobně uznáte, že taková obětavost, jakou projevovali tito zbožní překladatelé, je v dnešním světě opravdu velmi vzácná. Nezaslouží si tedy kniha, která vede lidi k takové nesobeckosti, podrobnější zkoumání?

[Tabulka na straně 12]

Počet jazyků, ve kterých byly od roku 1800 vytištěny určité části Bible

1800

1900

1995

68

107

171

269

367

522

729

971

1 199

1 762

2 123

[Obrázek na straně 10]

Tyndale překládá Bibli

[Obrázek na straně 11]

Robert Moffat

[Obrázek na straně 12]

Adoniram Judson

[Obrázek na straně 13]

Robert Morrison