1., 2. Proč je možné říci, že pro krále Davida nebyla nevěrnost ničím neznámým?

 PRO krále Davida nebyla nevěrnost ničím neznámým. V určitém období sužovaly jeho bouřlivou vládu intriky. Spikli se proti němu příslušníci jeho vlastního národa. Zradili ho také někteří z těch, od nichž bychom očekávali, že zůstanou jeho nejbližšími přáteli. Například Davidova první manželka Mikal. Zpočátku se „do Davida … zamilovala“ a nepochybně ho podporovala v jeho královských povinnostech. Později jím však „začala … v srdci pohrdat“, a dokonce se v jejích očích choval „jako nějaký hlupák“. (1. Samuelova 18:20; 2. Samuelova 6:16, 20)

² Dále to byl Davidův osobní rádce Achitofel. Jeho rad si lidé vážili tak, jako by šlo přímo o Jehovovo slovo. (2. Samuelova 16:23) Ale časem se z tohoto důvěrného přítele stal zrádce a připojil se k organizované vzpouře proti Davidovi. A kdo toto spiknutí vyprovokoval? Byl to Davidův vlastní syn Absalom. Tento úkladný prospěchář „kradl srdce izraelských mužů“ a prohlásil se za krále místo Davida. Absalomova vzpoura nabyla takové intenzity, že král David musel utéci, aby si zachránil život. (2. Samuelova 15:1–6, 12–17)

 3. V co David důvěřoval?

³ Existoval snad někdo, kdo Davidovi zůstal věrný? Po celou dobu, kdy zažíval všechny tyto strasti, David věděl, že někdo takový existuje. Kdo to byl? Ano, byl to Bůh Jehova. David o něm řekl: „S věrným člověkem jednáš věrně.“ (2. Samuelova 22:26) Co je to věrnost a proč je v projevování této vlastnosti tím nejlepším příkladem Jehova?

 4., 5. a) Co je „věrnost“? b) Jak se spolehlivost neživých věcí liší od věrnosti živých bytostí?

⁴ Výraz „věrnost“, jak se používá v Hebrejských písmech, představuje laskavost, která se s láskou pevně drží někoho nebo něčeho, dokud není účel takového sepětí splněn. Věrná bytost je zároveň milující. a U neživých věcí je to jinak. Například o měsíci žalmista píše, že je „věrný svědek na obloze“, protože se objevuje pravidelně každou noc. (Žalm 89:37) V tomto smyslu je měsíc důvěryhodný a spolehlivý. Ale nemůžeme o něm říci, že je stejně věrný jako nějaká osoba. Proč? Protože věrnost živých bytostí je výrazem lásky – a tu neživé věci projevovat nedokážou.

⁵ V biblickém smyslu je věrnost vroucí vlastnost. Když je někdo někomu věrný, znamená to, že mezi nimi existuje určitý vztah. Taková věrnost není vrtkavá. Není jako mořské vlny zmítané sem a tam stále se měnícím větrem. Naopak, věrnost neboli věrná láska je stálá a má sílu překonávat ty nejděsivější překážky.

 6. a) Jak vzácná je dnes věrnost a jak na tuto skutečnost poukazuje Bible? b) Jakým nejlepším způsobem se můžeme dozvědět, co věrnost znamená, a proč?

 ⁶ Je pravda, že taková věrnost je dnes vzácná. Velmi často se stává, že blízcí „přátelé jsou připravení se navzájem zničit“. A stále častěji slýcháme o tom, že lidé v manželství opouštějí svého partnera. (Přísloví 18:24; Malachiáš 2:14–16) Zrádné jednání je tak běžné, že sami možná říkáme něco podobného jako prorok Micheáš: „Věrný vymizel ze země.“ (Micheáš 7:2) Lidé sice často zapomínají věrnost projevovat, ale pro Jehovu je tato vzácná vlastnost význačným charakteristickým rysem. O tom, co věrnost znamená, se můžeme nejlépe dozvědět, když prozkoumáme, jak Jehova tuto důležitou stránku své lásky projevuje.

 7., 8. Proč je možné říci, že jedině Jehova je věrný?

⁷ O Jehovovi Bible říká: „Ty jediný jsi věrný.“ (Zjevení 15:4) Proč je to možné říci? Cožpak lidé a andělé někdy neprojevují věrnost pozoruhodným způsobem? (Job 1:1; Zjevení 4:8) A co Ježíš Kristus? Není snad Boží hlavní „věrný služebník“? (Žalm 16:10) Proč se tedy dá říci, že jedině Jehova je věrný?

⁸ Především nesmíme zapomenout, že věrnost je jednou ze stránek lásky. Vzhledem k tomu, že „Bůh je láska“ – že je samotným zosobněním této vlastnosti – kdo by věrnost dokázal projevovat víc než Jehova? (1. Jana 4:8) Ano, andělé a lidé možná napodobují Boží vlastnosti, ale jedině Jehova je věrný v té největší míře. Jako „Prastarý na dny“ projevuje věrnost déle než kterýkoli tvor, ať už na zemi, nebo v nebi. (Daniel 7:9) Jehova je tudíž tím nejlepším vzorem věrnosti. Tuto vlastnost projevuje v takové míře, v jaké toho žádný tvor není schopen. Uvažujme o několika příkladech.

 9. V jakém smyslu je Jehova „věrný ve všem, co dělá“?

 ⁹ Jehova je „věrný ve všem, co dělá“. (Žalm 145:17) V jakém smyslu? Odpověď nám dává 136. žalm. Tam je vyjmenovaná řada situací, kdy Jehova zachránil své služebníky, mimo jiné i pozoruhodné osvobození Izraelitů u Rudého moře. Není bez významu, že slova každého verše tohoto žalmu jsou zdůrazněna vyjádřením: „Jeho věrná láska trvá navěky.“ Tento žalm je zahrnut do  Otázek k rozjímání, které jsou otištěny na straně 289. Když uvedené verše čtete, nepochybně vás zaujme, kolika způsoby Jehova prokazoval věrnou lásku svému lidu. Ano, Jehova projevuje věrnost svým věrným služebníkům tím, že vyslýchá jejich volání o pomoc a ve stanoveném čase zasahuje. (Žalm 34:6) Jehovova věrná láska k jeho služebníkům je stálá, pokud oni zůstávají věrní jemu.

10. Jak Jehova projevuje věrnost v souvislosti se svými měřítky?

¹⁰ Jehova projevuje svým služebníkům věrnost také tím, že se drží svých měřítek. Na rozdíl od některých náladových lidí, kteří se nechávají ovládat svými rozmary a city, se Jehova ve svém názoru na to, co je správné a co je nesprávné, nemění. K takovým věcem, jako je spiritismus, modlářství a vraždy, má po celá tisíciletí stejný postoj. „Až do vašeho stáří budu stále stejný,“ řekl prostřednictvím svého proroka Izajáše. (Izajáš 46:4) Můžeme tedy mít důvěru, že když budeme jednat v souladu s jasným mravním vedením, které je obsaženo v Božím Slově, bude to k našemu dobru. (Izajáš 48:17–19)

11. Uveďte příklady toho, že Jehova plní své sliby.

¹¹ Jehova projevuje věrnost také tím, že vždycky splní své sliby. Když něco předpoví, stane se to. Jehova tedy prohlásil: „Tak to bude se slovem, které vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale uskuteční to, co si přeji, a úspěšně vykoná to, kvůli čemu jsem ho poslal.“ (Izajáš 55:11)  Tím, že drží své slovo, Jehova projevuje věrnost svému lidu. Nenechává ho znepokojeně čekat na něco, o čem sám ví, že to ani nemá v úmyslu udělat. Jehova má v tomto ohledu takovou pověst, že jeho služebník Jozue mohl říci: „Neselhal ani jediný slib ze všech dobrých slibů, které dal Jehova Izraelitům. Všechny se splnily.“ (Jozue 21:45) Nikdy proto nezažijeme zklamání kvůli tomu, že by Jehova své sliby nesplnil – tím si můžeme být naprosto jistí. (Izajáš 49:23; Římanům 5:5)

12., 13. V jakých ohledech Jehovova věrná láska trvá navěky?

¹² Jak už bylo uvedeno dříve, Bible nám říká, že Jehovova věrná láska „trvá navěky“. (Žalm 136:1) V jakém smyslu? Za prvé, když Jehova odpouští hříchy, dělá to natrvalo. Ve 26. kapitole bylo pojednání o tom, že Jehova neupozorňuje na minulá provinění, která už člověku prominul. A protože „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“, měl by být každý z nás vděčný, že Jehovova věrná láska trvá navěky. (Římanům 3:23)

¹³ Jehovova věrná láska trvá navěky ještě v jiném smyslu. Boží Slovo říká, že ten, kdo jedná správně, „bude jako strom zasazený u vodních toků, strom, který ve svůj čas nese ovoce a jehož listí neusychá. Všechno, co dělá, se podaří“. (Žalm 1:3) Představte si bujný strom, jehož listoví nikdy neuschne. Podobně bude i náš život dlouhý, pokojný a plodný, pokud nalezneme opravdové potěšení v Božím Slově. Požehnání, které Jehova s věrností vylévá na své oddané služebníky, je věčné. V novém světě, který vytvoří, bude poslušné lidstvo zažívat jeho věrnou lásku navěky. (Zjevení 21:3, 4)

14. Jak Jehova projevuje ocenění pro věrnost svých služebníků?

¹⁴ Jehova svou věrnost projevuje opakovaně. Je dokonale zásadový, a proto věrnost, kterou dává najevo svým oddaným  služebníkům, nikdy nezeslábne. Žalmista napsal: „Byl jsem mladý a teď už jsem starý muž, ale nikoho, kdo jedná správně, jsem neviděl opuštěného ani jeho děti, jak žebrají o chleba. Jehova totiž miluje spravedlnost a neopustí své věrné.“ (Žalm 37:25, 28) Je pravda, že jako stvořitel si Jehova zaslouží, abychom ho uctívali. (Zjevení 4:11) Přesto si nesmírně cení našich věrných skutků, protože on sám je věrný. (Malachiáš 3:16, 17)

15. Vysvětlete, jak Jehovovo jednání s Izraelity vyzdvihuje Jehovovu věrnost.

¹⁵ Ve své věrné lásce Jehova opakovaně pomáhá svým ctitelům, když se dostanou do těžkostí. Žalmista nám říká: „On chrání život svých věrných, osvobozuje je z rukou ničemů.“ (Žalm 97:10) Zamysleme se nad tím, jak jednal s izraelským národem. Potom co je zázračně osvobodil u Rudého moře, mu zpívali: „Ve své věrné lásce vedeš lid, který jsi vyplatil.“ (2. Mojžíšova 15:13) Osvobození Izraelitů u Rudého moře bylo od Jehovy jistě projevem věrné lásky. Mojžíš jim tedy řekl: „Jehova si vás oblíbil a vyvolil vás ne proto, že byste byli největší ze všech národů. Vždyť jste byli nejmenší ze všech národů. Jehova to udělal z lásky k vám a také proto, že se držel přísahy, kterou se zavázal vašim praotcům. Právě proto vás Jehova vyvedl silnou rukou a vyplatil z otroctví, z moci faraona, egyptského krále.“ (5. Mojžíšova 7:7, 8)

16., 17. a) Jak se projevila nevděčnost Izraelitů, ale jak jim Jehova přesto projevoval soucit? b) Jak se ukázalo, že pro většinu Izraelitů už „nebylo možné, aby se uzdravili“, a proč jsou tedy pro nás varovným příkladem?

¹⁶ Izraelité jako národ si Jehovovy věrné lásky žel nevážili. Po svém osvobození totiž „proti [Jehovovi] dál hřešili, bouřili se v poušti proti Nejvyššímu“. (Žalm 78:17) V průběhu staletí se bouřili znovu a znovu, opouštěli Jehovu a obraceli se k falešným bohům a pohanským zvyklostem, kterými se znečišťovali. Jehova přesto svou smlouvu nezrušil. Místo  toho prostřednictvím proroka Jeremjáše úpěnlivě prosil svůj lid: „Vrať se, odpadlice Izraeli… Nebudu se na vás dívat rozhněvaně, vždyť jsem věrný.“ (Jeremjáš 3:12) Jak ale bylo uvedeno ve 25. kapitole, na většinu Izraelitů to nezapůsobilo. Ano, „oni se poslům pravého Boha vysmívali, opovrhovali jeho slovy a zesměšňovali jeho proroky“. K čemu to vedlo? „Jehovův vztek vzplanul proti jeho lidu a nebylo možné, aby se uzdravili.“ (2. Paralipomenon 36:15, 16)

¹⁷ Co se z toho můžeme naučit? Jehovova věrnost není ani slepá, ani naivní. Je pravda, že Jehova je „plný věrné lásky“ a těší ho projevovat milosrdenství, jestliže je pro to důvod. Co se však stane, když se prokáže, že provinilec je nenapravitelně zkažený? V takovém případě se Jehova drží svých měřítek a vynáší nepříznivý rozsudek. Je to tak, jak řekl Mojžíšovi: „Viníka rozhodně nenechá bez trestu.“ (2. Mojžíšova 34:6, 7)

18., 19. a) Proč skutečnost, že Jehova potrestá špatné lidi, je ve své podstatě projevem věrnosti? b) Jak Jehova projeví věrnost těm svým služebníkům, kteří kvůli pronásledování zemřeli?

¹⁸ To, že Bůh potrestá špatné lidi, je ve své podstatě projevem věrnosti. V jakém smyslu? Jedno hledisko je obsaženo v knize Zjevení, v příkazu, který Jehova dává sedmi andělům: „Jděte a vylijte na zem sedm misek Božího hněvu.“ Když třetí anděl vylije svou misku „do řek a pramenů vod“, stanou se krví. Anděl potom říká Jehovovi: „Ty, který jsi a který jsi byl, náš věrný Bože, jsi spravedlivý, protože jsi vynesl tyto rozsudky. Prolévali krev svatých a proroků, a proto jsi jim dal pít krev. Zaslouží si to.“ (Zjevení 16:1–6)

¹⁹ Povšimněme si, že když anděl předává toto poselství soudu, mluví o Jehovovi jako o věrném Bohu. Proč? Protože odstraněním zlých lidí Jehova projevuje věrnost svým služebníkům, z nichž mnozí při pronásledování dokonce přišli o život. Jehova takové lidi s věrností uchovává ve své paměti.  Touží po tom, aby tyto věrné služebníky, kteří zemřeli, znovu spatřil. A Bible potvrzuje, že jeho záměrem je odměnit je vzkříšením. (Job 14:14, 15) To, že tito věrní služebníci už nežijí, není pro Jehovu důvod, aby na ně zapomněl. Naopak, „ti všichni jsou pro něho živí“. (Lukáš 20:37, 38) Jehovův záměr přivést zpět k životu všechny ty, kdo jsou v jeho paměti, je mocným dokladem jeho věrnosti.

20. Kdo jsou nádoby milosrdenství a jak těmto lidem Jehova projevuje věrnost?

²⁰ Po celé období lidských dějin projevuje Jehova svým oddaným služebníkům pozoruhodnou věrnost. V podstatě už tisíce let Jehova snáší „s velkou trpělivostí nádoby hněvu, které si zaslouží zničení“. Proč to dělá? „Aby ukázal bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil ke slávě.“ (Římanům 9:22, 23) Těmito nádobami milosrdenství jsou lidé, kteří mají správný postoj a byli pomazáni svatým duchem, aby se stali Kristovými spoludědici  v jeho království. (Matouš 19:28) Tím, že Jehova těmto nádobám milosrdenství otevřel cestu k záchraně, zůstal věrný Abrahamovi, kterému dal tento smluvní slib: „Protože jsi mě poslechl, prostřednictvím tvého potomstva získají požehnání všechny národy na zemi.“ (1. Mojžíšova 22:18)

21. a) Jak Jehova projevuje věrnost „velkému zástupu“ lidí, kteří mají vyhlídku na to, že vyjdou z „velkého soužení“? b) K čemu nás Jehovova věrnost podněcuje?

²¹ Podobnou věrnost Jehova projevuje i „velkému zástupu“ lidí, kteří mají vyhlídku na to, že vyjdou „z velkého soužení“ a budou navždy žít v ráji na zemi. (Zjevení 7:9, 10, 14) Jehovovi služebníci jsou sice nedokonalí, ale Jehova jim přesto s věrností dává příležitost žít věčně. Jak to dělá? Prostřednictvím výkupného, které je největším projevem Jehovovy věrnosti. (Jan 3:16; Římanům 5:8) Jehovova věrnost  tak přitahuje ty, kdo ve svém srdci hladovějí po spravedlnosti. (Jeremjáš 31:3) Není vám snad Jehova ještě bližší, když si uvědomíte, jak hlubokou věrnost dodnes projevuje a v budoucnosti ještě projeví? Ukažme mu svou vděčnost za jeho lásku tím, že budeme posilovat své rozhodnutí mu věrně sloužit a tak se k němu čím dál víc přibližovat.