V jedné asijské zemi přijala nabídku biblického studia známá televizní herečka a modelka. To, co se dozvídala, začala okamžitě uplatňovat a zbavila se veškeré spiritistické literatury a buddhistických sošek.

Jedna její blízká kolegyně ji přemlouvala: „Proč s tím studiem  na tři roky neskončíš a nezaměříš se na kariéru? Pak můžeš zase studovat.“

Žena jí odpověděla: „Vždycky jsem chtěla poznat Boha. Proč bych to měla o další tři roky odložit?“

Ten týden, kdy měla mít první úkol v teokratické škole, ji kontaktovala jedna filmová společnost. Nabídli jí lukrativní smlouvu na čtyři roky pod podmínkou, že přijme jakoukoli filmovou roli. Nabídku odmítla. V květnu 2014 se stala nepokřtěnou zvěstovatelkou, a když se blížil srpen, rozhodla se, že v něm stráví ve službě sto hodin. Na otázku proč odpověděla: „Chci oslavit sto let Ježíšovy vlády tak, že za každý rok jeho kralování budu hodinu kázat.“ Svého cíle dosáhla. V lednu 2015 se dala pokřtít a teď slouží jako pomocná průkopnice.

Na Srí Lance se čtyři sestry vydaly autobusem kázat do nepřiděleného území, kde žijí převážně buddhisté. Druhý den jim při službě začal dělat problémy mnich s taxikářem. Zanedlouho sestry obklopila skupina asi třiceti rozzuřených lidí. Přijela policie a vzala sestry na stanici. Drželi je v celách přes noc, i když je nikdo z žádného přestupku neobvinil. Zavřeli je s otrlými zločinci, kteří je slovně napadali a mluvili sprostě. Přesto měly sestry příležitost vydat jim svědectví. Jedna z nich vzpomíná: „I když jsem byla v cele s vrahy, mohla jsem s nimi mluvit  o pravdě. Nechápali, proč tam jsem, a měli spoustu otázek ohledně mé víry. Jeden muž se mě dokonce zeptal: ‚Jak to, že jste tak šťastná?‘“

Nejvyšší soud Srí Lanky přijal žádost o projednání sporu ve věci porušení základních práv. Policie totiž omezila svobodu vězňů bez řádné obžaloby. Případ stále čeká na projednání.

Průkopnice Mičiko, která žije v Japonsku, studovala Bibli s jednou starší ženou v nemocnici. Dorozumívaly se pomocí znakového jazyka. Sestra se zeptala zaměstnanců, jestli by mohla mluvit i s dalšími pacienty. Seznámila se tak s Kazumi, která sice slyší, ale nemůže mluvit. Kazumi měla ve 23 letech autonehodu a od té doby je upoutaná na lůžko a není schopná polykat jídlo ani pít vodu. Měla hodně otázek a ochotně přijala nabídku biblického studia.

Mičiko kladla otázky a Kazumi odpovědi v odstavcích ukazovala prstem nebo je psala. Když si pořídila telefon, Mičiko jí každé ráno mohla zavolat a rozebrat s ní denní text. I když Kazumi fyzicky slábla, duchovně byla stále silnější, takže se chtěla stát svědkem Jehovovým. Po 13 letech studia se ve věku 61 let stala nepokřtěnou zvěstovatelkou.

Protože je upoutaná na lůžko, bratři ze sboru zařídili, aby mohla poslouchat všechna shromáždění  a sjezdy. Různé sestry ze sboru čtou na shromáždění komentáře, které si připravila.

Kazumi píše povzbudivé dopisy ušité na míru zájemcům, kteří chodí na shromáždění. Vydává svědectví zaměstnancům nemocnice a také návštěvám. Říká jim: „Když budete studovat Bibli, budete šťastní.“

V jedné zemi na jihovýchodě Asie šla sestra k optikovi do nemocnice a potkala tam mnicha. Zeptala se ho: „Přál byste si dokonalé zdraví a věčný život na nějakém nádherném místě?“ Následoval přátelský rozhovor a sestra mu dala brožuru Poslouchejte.  Mnich jí nechal své telefonní číslo a ona ho pak předala jednomu bratrovi ze sboru. Bratr ho zanedlouho kontaktoval a pozval ho na zvláštní přednášku. Mnichovi se na shromáždění moc líbilo, zvlášť zpívání našich písní a také to, že ho každý srdečně přivítal.

Když se svědků zeptal, jestli máme nějaké náboženské univerzity nebo semináře, bratr mu vysvětlil, že vedeme individuální biblické kurzy, a nabídl mu, že s ním bude Bibli studovat. Na další týden si už mnich připravil celou 1. kapitolu knihy Co Bible doopravdy říká? Ve studiu pokračoval a začal chodit na shromáždění a dávat komentáře při rozboru Strážné věže.

Když přijel na krajský sjezd, zástupce pobočky ho pozval na návštěvu do betelu. Jel tam hned další týden, i když je to asi deset hodin cesty. V betelu se mu dostalo vřelého přijetí. Koncem února 2015 opustil mnišský řád a dál studuje Bibli a chodí na shromáždění.

Nedávno byli do severovýchodní Indie posláni průkopníci, protože tam lidé už mnoho let neslyšeli dobrou zprávu. Moc si přáli poznat Bibli, a tak průkopníci chtěli najít nějaké vhodné místo, kde by mohli pořádat shromáždění. Cestou na jedno biblické studium uviděli rozestavěnou budovu a napadlo je, že by se na ni mohli zeptat. Už ji ale minuli, a tak se rozhodli, že se tam vrátí a vyptají se. Když  stavbu obešli, potkali starší ženu a představili se jí jako svědkové Jehovovi. Její obličej se úplně rozzářil. „Jsem taky svědek Jehovův,“ řekla a srdečně je pozvala k sobě domů. Ukázala jim svou sbírku publikací ze 70. a 80. let. Před třiceti lety studovala s průkopníky a chodila na některá shromáždění, i když jí v tom bránil manžel. Byla přesvědčená, že našla pravdu, ale když se později průkopníci odstěhovali, ztratila s organizací kontakt. Všechny její děti se staly členy nějaké církve, ale ona odmítala chodit do jakéhokoli kostela.

 Nedávno se ji snažily přesvědčit, aby se zapsala do katolické církve a mohla tak mít po své smrti katolický pohřeb. Mladší sestra dokonce trvala na tom, že ji proto zaveze do kostela, ale na silnicích byla taková zácpa, že se musely vrátit domů. Sestra tam chtěla jet znovu druhý den, ale onemocněla. A právě to odpoledne přišli k té ženě průkopníci. Teď zase studuje Bibli, chodí na shromáždění a ke studiu povzbuzuje i své děti a vnoučata.