PÍSEŇ Č. 125
„Šťastní jsou milosrdní“
-
1. Bůh znám je milosrdenstvím,
je soucitný a přátelský.
Nám vlídně se vším pomáhá
a sám pak radost z toho má.
Kdo vážně činí pokání,
ten v lásku jeho doufat smí.
Bůh přízeň svou mu obnoví,
že pouhý prach jsme, dobře ví.
-
2. Když sklíčení jsme hříchem svým
a výčitkami svědomí,
tak žádost máme k Bohu vznést
a dát se slovy Krista vést:
„Dluh náš nám odpusť, prosíme,
my stejně jednat toužíme.“
Když nám snad někdo ublíží,
na smíření nám záleží.
-
3. Když dát chceš svůj dar potřebným,
tak dávej celým srdcem svým.
Mít chválu nechtěj od lidí,
jen Bůh ať o tvém daru ví.
Kdo touží milosrdný být,
ten má si příklad z Krista vzít.
A může šťastným se tak stát,
vždyť víc se Bohu podobá.
(Viz také Mat. 6:2–4, 12–14.)