1. Můj Bůh jsi, všechny kroky mé znáš,

když procitám a když pak uléhám.

A srdce mé i myšlenky ty zkoumáš,

stejně tak slova má

i kam se ubírám.

Jak já byl tvořen vskrytu, sám víš,

též zrakem svým jsi viděl kosti mé,

zárodek můj – měls o něm v knize záznam.

Chválím tě za tvou moc

i skutky úžasné.

Tvé poznání je bázeň vzbuzující,

vždyť duše má to sama dobře ví.

Kdybych se bál, že tma snad obklopí mě,

jistotu mám, tvůj duch mě objeví.

Kde únik najdu před tvou tváří,

Jehovo můj, kde hledat mohu skrýš?

Vždyť ani hloubka hrobu a noc temná

před tebou neskryjí mě,

ty o mně vždy víš.