Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak vznikl život?

Jak vznikl život?

Jak byste dokončili následující větu?

ŽIVOT JE VÝSLEDKEM...

  1.  EVOLUCE

  2.  STVOŘENÍ

 Někdo by možná předpokládal, že vědecky zaměřený člověk si vybere evoluci, zatímco nábožensky orientovaný člověk zvolí stvoření.

 Neplatí to ale vždycky.

 Faktem je, že evoluční teorii zpochybňují i mnozí vzdělaní lidé, včetně řady vědců.

 Gerard, profesor entomologie, který se o evoluci učil na vysoké škole, vzpomíná: „Když jsem dělal zkoušky, odpovídal jsem tak, jak profesoři chtěli – ale tomu, co mě učili, jsem nevěřil.“

 Čím to je, že i pro některé vědecky uvažující lidi je těžké přijmout evoluční teorii jako uspokojivé vysvětlení vzniku života? Odpověď získáme, když se zamyslíme nad dvěma otázkami, se kterými si láme hlavu řada vědců: 1. Jak začal existovat život? 2. Jak vznikly živé organismy?

Jak začal existovat život?

 JEDEN Z NÁZORŮ: Život vznikl samovolně z neživé hmoty.

 PROČ NĚKTEŘÍ LIDÉ TAKOVOU ODPOVĚĎ NEPOVAŽUJÍ ZA USPOKOJIVOU: O molekulární podstatě života a o chemických reakcích v organismech dnes mají vědci víc informací než kdykoli předtím. Přesto stále nedokážou přesně definovat, co život vlastně je. Každopádně platí, že mezi neživou hmotou a i tou nejjednodušší živou buňkou je ohromná propast.

 O tom, jaké podmínky na Zemi panovaly před miliardami let, mohou vědci pouze spekulovat. Nedokážou se shodnout na tom, kde začal život existovat – například jestli se zrodil v nějaké sopce, nebo pod mořským dnem. Další teorie zní, že základní stavební kameny nutné pro vznik života se zformovaly kdesi ve vesmíru a na Zemi se dostaly jako součást meteoritů. Tato teorie ale neodpovídá na otázku, jak život vznikl – pouze ji obrazně řečeno odsouvá někam do vesmíru.

 Vědci spekulují o existenci molekul, které byly předchůdcem dnešního genetického materiálu. Podle jejich názoru je u těchto molekul pravděpodobnější, že vznikly samovolně z neživé hmoty a že byly schopné replikace. O tom, že takové molekuly někdy existovaly, však nenašli žádný důkaz a ani je nebyli schopni vytvořit v laboratoři.

 Živá hmota je jedinečná tím, jak uchovává a zpracovává informace. Buňky předávají, vyhodnocují a provádějí instrukce, které obsahuje jejich genetický kód. Někteří vědci přirovnávají genetický kód k počítačovému softwaru a chemickou strukturu buňky k hardwaru. To, kde se informace v genetickém kódu vzala, však evoluční teorie vysvětlit nedokáže.

 Pro fungování buňky jsou nezbytné molekuly bílkovin. Typická molekula bílkoviny je tvořena stovkami aminokyselin spojených v konkrétním pořadí. Pokud má tato molekula plnit svou funkci, musí být navíc poskládána do jedinečné trojrozměrné struktury. Pravděpodobnost, že by jediná molekula bílkoviny vznikla samovolně, je podle některých vědců extrémně nízká. Fyzik Paul Davies napsal: „Vzhledem k tomu, že buňky potřebují pro své fungování tisíce různých bílkovin, není rozumné se domnívat, že vznikly pouhou náhodou.“

 ZÁVĚR: I po desetiletích výzkumů prakticky ve všech vědních oborech platí, že život vzniká pouze ze života již existujícího.

Jak vznikly živé organismy?

 JEDEN Z NÁZORŮ: Z prvního živého organismu se postupně vyvinulo mnoho dalších, včetně lidí, a to procesem náhodných mutací a přírodního výběru.

 PROČ NĚKTEŘÍ LIDÉ TAKOVOU ODPOVĚĎ NEPOVAŽUJÍ ZA USPOKOJIVOU: Některé buňky jsou složitější než jiné. To, jak se z jednodušších buněk vyvinuly ty složitější, je podle jedné encyklopedie „často považováno za druhou největší záhadu evoluce – hned po vzniku života“.

 Vědci zjistili, že každá buňka obsahuje složité molekulární „stroje“. Ty jsou tvořené molekulami bílkovin, které společně plní komplikované úkoly. Patří k nim přenos živin a jejich přeměna na energii, oprava poškozených částí buňky a předávání informací uvnitř buňky. Je možné připsat vznik a fungování těchto složitých mechanismů náhodným mutacím a přírodnímu výběru? Pro mnoho lidí je to těžko přijatelné.

 Vývoj zvířete i člověka začíná jediným oplodněným vajíčkem. V embryu se buňky dělí a postupně se specializují – získávají rozdílné tvary a funkce, aby mohly utvářet různé části těla. Jak ale každá buňka „ví“, čím se má stát a na které místo v organismu se přesunout? Na to evoluční teorie odpovědět nedokáže.

 Vědci si dnes uvědomují, že aby se z jednoho živočišného druhu vyvinul jiný, muselo by dojít k molekulárním změnám uvnitř buněk. Dosud se jim nepodařilo experimentálně dokázat, jak mohla evolucí vzniknout i ta „nejjednodušší“ buňka. Bylo by tedy rozumné předpokládat, že všechny ty rozmanité živočišné druhy na naší planetě vznikly náhodnými mutacemi a přírodním výběrem? Profesor biochemie Michael Behe uvedl, že zatímco zkoumání stavby těl živočichů „odhaluje nečekanou a neuvěřitelnou složitost, tomu, jak taková složitost mohla vzniknout neřízenými procesy, nerozumíme o nic víc než dřív“.

 Lidé jsou si vědomi sami sebe, jsou schopni uvažovat a vyvozovat závěry a dokážou projevovat vlastnosti, jako je štědrost, obětavost a smysl pro to, co je správné a nesprávné. Vysvětlit existenci těchto jedinečných lidských vlastností pomocí náhodných mutací a přírodního výběru není možné.

 ZÁVĚR: Mnozí sice trvají na tom, že evoluční vývoj je nezpochybnitelný fakt, ale jiným evoluční teorie nepřipadá jako uspokojivé vysvětlení vzniku a vývoje života.

Odpověď, která stojí za úvahu

 Mnoho lidí po zvážení důkazů došlo k tomu, že život je výtvorem nějaké vyšší inteligence. Jedním z nich byl profesor filozofie Antony Flew, který byl svého času jedním z nejvýznamnějších stoupenců ateismu. Když se ale blíž seznámil s ohromující složitostí života a s fyzikálními zákony, které platí ve vesmíru, změnil názor. S odkazem na přístup starověkých filozofů napsal: „Musíme se držet důkazů, ať už vedou kamkoli.“ Na základě této zásady profesor Flew došel k závěru, že stvořitel opravdu existuje.

 Stejný závěr udělal také Gerard, o kterém jsme se už zmínili. Po letech studií a působení v oboru entomologie řekl: „Nenašel jsem žádný důkaz o tom, že život vznikl samovolně z neživé hmoty. Uspořádanost a složitost živých organismů mě přesvědčila, že musí existovat někdo, kdo to všechno vytvořil a dal tomu řád.“

 Podobně jako člověk může poznat nějakého umělce tím, že zkoumá jeho dílo, Gerard se seznámil s vlastnostmi stvořitele tím, že zkoumal přírodu. Kromě toho věnoval čas studiu Bible, tedy knihy, která je stvořiteli připisována. (2. Timoteovi 3:16) Našel v ní uspokojující odpovědi na otázky týkající se lidské historie a rady k řešení problémů, se kterými lidé bojují dnes. Přesvědčil se tak, že i Bible je výtvorem vyšší inteligence.

 Gerard zjistil, že odpovědi, které Bible dává, stojí za úvahu. Rádi bychom vás povzbudili, abyste je prozkoumali i vy.