Osman se svou manželkou a dcerou sloužili s pojízdným stojanem před jedním hřbitovem v Chile. Najednou k nim za doprovodu hlasité hudby přišel velký pohřební průvod. Někteří z těch lidí si spletli Osmana s jejich evangelickým farářem, přišli k němu, objali ho a vykřikli: „Děkujeme, že jste přišel včas, pane faráři, čekali jsme vás!“

 Osman se snažil nedorozumění vysvětlit, ale přes velký hluk ho nebylo slyšet. Pár minut poté, co se skupina přesunula na hřbitov, se několik lidí vrátilo se slovy: „Pane faráři, už na vás na hřbitově čekáme.“

 Jakmile se skupina trochu utišila, Osman mohl lidem vysvětlit, kdo ve skutečnosti je a co tam dělá. Lidé se zlobili, že jejich farář nedorazil a potom se Osmana zeptali: „Mohl byste přeci jen přijít a říct několik slov z Bible?“ Osman souhlasil.

 Po cestě k pohřebnímu místu se Osman na zemřelou vyptával a přemýšlel o biblických verších, které by mohl zmínit. Když dorazili k hrobu, přítomným se představil a vysvětlil jim, že je svědek Jehovův a rád s lidmi mluví o dobré zprávě.

 Potom pomocí veršů ve Zjevení 21:3, 4 a u Jana 5:28, 29 vysvětlil, že Božím záměrem nikdy nebylo, aby lidé umírali. Řekl, že ve skutečnosti Bůh mrtvé už brzy vzkřísí, a ti budou mít možnost žít navždy na zemi. Když Osman domluvil, mnozí z davu ho vřele objali a děkovali mu za dobrou zprávu od Jehovy. Osman se potom vrátil k pojízdnému stojanu.

 Když pohřeb skončil, přišli někteří z pozůstalých za Osmanem a jeho rodinou a vyptávali se na věci z Bible. Následoval dlouhý rozhovor, po kterém si lidé ze stojanu rozebrali skoro všechny publikace.